Eseje přehled

19.12.2022

Pokrokový to muž! Lidské problémy jsou stále stejné, stále nás trápí věci podobné, dokonce i ten přístup k nim je podivně stejný... Akorát, že dnes je takových, kteří rozebírají lidské problémy, osobnost, bolístky a naděje, plno a více než plno... Tady tenhle pán byl jedním z mála, a ještě ve své době, a to ho pro mě dělá tak moc zajímavým... Unešena moudry z knihy, o pár se tu podělím, ať už jsou pána M., nebo antických mudrců...

Život, to je chtít i nechtít stále totéž.

Největší věc na světě je umět náležet sám sobě.

Lidi zkažené musíš bud napodobit nebo je nenávidět – obojí je nebezpečné.

Kdekoli duše uvázne, uvázne celá – trampoty rodiny jsou stejně dotěrné jako trampoty správy státu.

Schopnost těšit se z životních rozkoší je třeba hájit zuby nehty.

Světu se můžeš šlechetně propůjčit, abys splnil svou lidskou povinnost, darovat se mu však k použití a zneužití, nikdy !

Štěstí člověka záleží v tom, aby svůj život organizoval a vedl podle své přirozenosti, to ale vyžaduje, aby se poznal a přijmul, aby vyslovil souhlas se svou povahou, světly i stíny – nechť se sám sobě zalíbí, jedině to ho může zachránit, aby nepřijal pošetilou ideu uskutečnit v sobě dokonalost šitou na cizí míru.

Klobouček!

09.03.2020

Více než rok jsem strávil s touto knihou a velmi jsem si ji oblíbil. Ironie, jejíž hrot je často zaměřen vůči samotnému autorovi, je kouzelná. Myšlenky jsou inspirativní. Velmi podnětné je zamyšlení nad tím, jak žít, dále pojednání o vědění a vzdělávání. Jako křesťana mě zaujala charakteristika víry, která uráží Boha. A taky je pozoruhodné zamyšlení nad tím, jak nebezpečná je proměna politického uspořádání v zemi. Všechno je to současné a dodnes inspirující. O těžkostech s četbou nemá smysl mluvit, přičítám je na vrub sobě.