Do tmy přehled

14.03.2024

(SPOILER) Vím, že jsem měl napsat komentář na knihu Do tmy od paní Anny Bolavé. Myslím na to celý den, ale pak si všimnu Hluchavek, které vyrůstají vedle mého domu a tiše na mě volají a lákají mě svými protáhlými lístky a nachovými květy, které jsou v slunci ještě krásnější, než když jsem je sbíral před týdnem naposledy. Už už si to mířím k počítači, když se najednou přistihnu, jak sedím mezi nimi a jejich krásná struktura se mi mne mezi prsty a já opět cítím to neodolatelné opojení. Nasbírám jen jednu brašnu, kterou mám teď přes rameno. Stejně se mi toho víc do bytu nevleze. To bude hned a pak napíšu ten komentář. Na mě je spoleh.

Popravdě na začátku jsem netušil, že budu číst 250 stran o tom, jak někdo posedle sbírá všechny možné druhy květin a prožívá u toho slastné pocity štěstí. Jen o tomhle přece ta kniha nemůže být. A najednou jsem byl úplně na konci, obešli jsme spolu s hlavní hrdinkou všechny louky a meze a někde mezi tím umřela kamenná tvář paní Tomanové, setkali jsme se nešťastně s tchánem a ty muškáty od Marcely, no tak, kdo mohl čekat tak silný déšť. Nechápu, kde se nám vzala ta ošklivá rána na ruce. Je to neuvěřitelné, ale ono to celé opravdu nějak funguje a být tak dlouho v něčí hlavě ve vás něco z něj zanechá. Něco... A co je vlastně opravdové štěstí? Líbí se mi, když stránky knihy šustí. Šustí nahlas. Není to ale kniha pro každého.