Cáry rubáše přehled

11.04.2021

To byla blbost. Ale zase docela zajímavé náměty. Takže v souhrnu každá povídka něčím zaujala. Spravedlnost duchů v Krvi pod sněhem byla důslednější než světská, v Druhé straně jsem viděl Prahu v dějinách, ale školka s hodnými duchy přepínajícími televizi na Křemílka s Vochomůrkou a uklízející na chodbách, jo, to se mi líbilo.

02.02.2021

U sbírky povídek to mám vždy tak, že buď mě některé povídky vysloveně překvapí (a nechám si knihu s chutí) nebo těmi povídkami tak nějak projdu a knihu vložím někam do knihobudky, ať těší někoho dalšího. Tady s klidným svědomím mohu říct, že Cáry rubáše si s chutí v knihovně schovám. Čítá šest povídek, které pojí paranormálno, nadpřirozeno a duchové. Tedy přesně to, co mě baví a přesně to, co v české literatuře příliš nepotkávám. Navíc pan Kudláč zde zajímavě spojil mladé autory se starými pardály, což přidá na atraktivitě, ale jak to bývá, ne každý starý pardál pobaví a ne každý mladý autor nudí.

Šlechtova povídka Něco o strašidlech mi přijde třeba strašně odfláklá. Autora mám moc rád, ale tady to na mě působí, jak když něco napsal vlastně jenom proto, aby něco napsal. To jeho protiváha - hororový klasik Svatopluk Doseděl - se svojí povídkou Solitér pro změnu nezklamal. Atmosféra Jižních Čech neměla chybu. Podobná atmosféra pak přišla s povídkou Krev pod sněhem, která mě taktéž velice bavila. Z druhé strany pak nabízí kus pražské atmosféry a dokázal bych si představit, že si toho z tohoto prostředí přečtu klidně i více. Minimálně hodně zaujala. Ostatně stejně jako Poltergeist ze školky, který pracuje se zajímavým nápadem. Na závěr jsem si pak nechal povídku Malá smrt, která na mě ze začátku působila jako absolutní tabu, aby se pak rozjela, dokonce mě začala bavit, ale závěrem to totálně zkazila. Škoda. Nicméně jako kompilace všech povídek jednoznačně kousek, který za přečtení rozhodně stojí.