Bod zlomu přehled

01.08.2023

Všechny francisovky jsou super

15.01.2023

Když jsem si koncem loňského roku připomněla jednu ze starších Francisových knih, došla jsem k poznání, že si nutně musím zopakovat i některé další, zvlášť ty, které si už moc nepamatuju. A Rozcestí je jedna z nich. Stejně jako v případě Hurikánu mě překvapilo že autorův styl vůbec nezestárl, že i dnes je kniha neskutečně čtivá, že děj je kompaktní, bez zbytečného okecávání a pseudopsychologických odboček a úvah, k nimž se současní autoři tak rádi a tak často uchylují. Živě vykreslené charaktery - hlavní hrdina, který rozhodně není bez chyb, jeho opravdu povedení synové, postavy kolem dostihů a samozřejmě rodina Strattonových se svými kostlivci ve skříni. Intriky kolem závodiště a napínavý děj s velmi uspokojivým řešením v závěru, i když hlavní padouch byl téměř od počátku jasný. K tomuto příběhu zkrátka nemám žádnou větší výtku a zůstávám u nejvyššího hodnocení, které jsem knize dala již před lety.

Ještě poznámka, jako reakce na jeden z komentářů níže: jedna moje známá má jedenáct (!!!) dětí. Někdy kolem sedmého či osmého dítěte jsem se jí ptala, jak to proboha zvládá. Odpověď - disciplína bez nutnosti dlouhého a únavného dohadování, spolupráce dětí, kdy starší hlídají mladší, kdy o sobě vzájemně vědí - víceméně tedy to, co Francis popsal ve své knize.