zuzka0857
přečtené 4
1Q84: Kniha 3
2013,
Haruki Murakami
Jak už bylo řečeno - i na mě byla kniha plná neúnosně zbytečných a opakujících se popisů. Oceňuji prostor, který dostal Ušikawa, ale na popisy jeho vizáže už jsem začala být skoro alergická, stejně tak na na Fukaeřiny “velká oblá ňadra”, pojem “starší přítelkyně” atd. Nebavil mě ani příběh Aomame neustále vysedávající na balkoně v úkrytu. Nejzajímavější pro mě byl Tengo. Kniha by se dala zkrátit na polovinu. Do chvíle než byl zabit Lídr jsem knihy 1 a 2 četla jedním dechem. Potom to pro mě celé ztratilo šťávu. Fakt jsem ráda že už to mám za sebou. S díly jako Kafka na pobřeží nebo Norské dřevo se to nedá srovnávat. Obecně musím říct, že Murakamiho světy miluju. Čím více ale jeho knih čtu, tím více mě provokují jeho postavy. Všichni jsou vždy perfektně sečtělí, vyznají se v umění a vážné hudbě - a to včetně pracovníka ostrahy soukromého objektu. Řekla bych že by Murakami mohl v tomto směru opustit svojí sociální skupinu a podívat se jak uvažují poněkud průměrnější lidé než je on sám. Postavy by jistě byly přirozenější a uvěřitelnější.... celý text
