Zlord Antiježíš
přečtené 1095
Let číslo TPA 545
1998,
Michael Crichton
Kniha která u mě vyvolala zájem o letectví a mánii se čtením knih o letadlech. Letiště, May day, Let do nebezpečí...žádná z dalších knih na dané téma však tuto Crichtonovku nepřekonala, třeba i přesto, že mnohé byly o letectví více než Let číslo TPA 545. Opět precizní a do hloubky zasvěcený Crichton ve vrcholné formě. Poodhaluje nám zákulisí gigantické firmy, miliardových zakázek, čínské strategie, vyšetřování leteckých nehod a uvádí nás do komplikovaného a zajímavého světa letectví. Především však, a to možná více než leteckou branži samotnou, si bere do hledáčku média. Komunikace s médii a média samotná hrají v knize důležitou roli. Michael Crichton vám dá okusit zrůdnost bulvárního tisku, honbu za senzací a bezcharakternost paparazzi, stejně jako obranné metody tiskových oddělení. Kniha ale není příliš vhodná pro seznámení s autorem, v rámci jeho bibliografie jde o dílo náročnější na četbu díky detailnosti a pomalejšímu dějovému plynutí. Akční momenty; napětí; husí kůže; čtivost; nic z toho nechybí, přesto pro začátek sáhněte raději po Jurském Parku nebo Proudu času.... celý text
Říše strachu
2006,
Michael Crichton
Tohle je Crichton v jeho nejčistší podobě. Ukázkový příklad toho, co tento provokativní, varující a do hlubin problémů se zakusující autor umí nejlépe...dostanu se k tomu později. Tentokrát přichází na řadu ekoalarmismus, ekoterorismus a s ním související manipulování vědeckých dat, sdělovacích prostředků a tedy i názoru veřejnosti. Každý čtenář který začíná tuto knihu číst zřejmě začne z jiného výchozího bodu, z jiné fáze přesvědčenosti o pravdě s názvem global warming. Dočítat ji ale budou všichni ve velmi podobném, ne-li stejném rozpoložení. Svěřím se jak to bylo u mě, nebo-li jak se během čtení jedné knihy z globálního oteplovače a stádovité ovce stal teploskeptik, který nad daným problémem přemýšlí a pátrá, zjišťuje, porovnává názory a ničemu nevěří stoprocentně. Michaela Crichtona čtu cca od 13ti let, proto když v ČR vyšla jeho nová kniha Říše strachu, neváhal jsem. Přečetl jsem prvních pár stran a zcela jsem se ztotožnoval s názorem v knize nastíněným - odporná naftová a uhelná lobby je schopna pro prachy udělat cokoli. Během pár let se zvednou hladiny oceánů, začnou sucha, povodně, přírodní katastrofy související s oteplováním planety a všichni se dostanem do anatomické oblasti kam slunce nesvítí. Zkrátka můj názor byl ten univerzální názor stvořený jedinou nezpochybnitelnou pravdou. Jenže jak se příběh vyvíjí, najednou začínám odhalovat, že nic nemusí být tak, jak se to zdá na první pohled. Společně s postavami knihy odhaluji konspirace, nahlodávají mne pochybnosti a já začínám přemýšlet! Michael Crichton mě opět naprosto nenásilně a nepozorovaně donutil přemýšlet o problému, zajímat se o něj z více úhlů pohledu. To je to co, jak jsem psal v úvodu, umí tenhle autor nejlépe. Otevře čtenáři oči, argumenty; vědecky podloženými důkazy; ale zábavnou; dobrodružnou; akční a moderně čtivou formou. V tom je jeho genialita a jedinečnost. Samotná Říše strachu je jen jednou z mnoha kde to dokázal. Není knihou která říká to je správné, to není správné. Není o tom jestli globální oteplování je, nebo není, ale od první do poslední stránky je o tom, že každý chleba má dvě kůrky a každá prdel dvě půlky, přičemž jediná pravda neexistuje nikdy. Říše strachu nezměnila jen můj masový bezmyšlenkovitý názor na ekoalarmismus, ale změnila přístup k informacím a utváření názoru obecně. Vždyť co člověku otevře oči víc, než to, když vám někdo pochlebuje, chlácholí a vy jen souhlasně pokyvujete hlavou a pak vás čapne za pačesy a profackuje obě tváře? To přesně se mnou Říše strachu udělala. Nestvořila antienvironmentalistu, ale pochybovače, nestvořila popírače, ale skeptika. A to, jak věřím, je přesně to, čeho autor chtěl dosáhnout.... celý text
