ThomasRuhe
přečtené 925
Nervy
1992,
Dick Francis (p)
Vždy se mi líbilo jak Francis dovede popsat atmosféru na závodišti. Sychravé podzimní počasí, hemžení v paddocku, lidi od tisku, jezdce, diváky, bookmakery, majitele i trenéry. Pak v několika větách vylíčí průběh dostihu, že to čtenář doslova vidí. Detektivní zápletka je také povedená. Mladý jezdec Rob Finn začíná mít úspěch a stoupá na žebříčku žokejů. Stává se z něho hvězda. A najednou konec. Ať se snaží sebevíc jeho výsledky jsou stále horší. Ztrácí důvěru majitelů i trenérů, ale hlavně víru ve vlastní schopnosti. Vůbec to nechápe, začíná si myslet, že předchozí úspěchy byly jen náhoda. Zápletka se povedla a konečné rozuzlení je taky výborné. Nervy patří k mé oblíbené silné trojce, ještě s Reflexem a Smrtí favorita.... celý text
Reflex
1995,
Dick Francis (p)
Vždy se mi líbí, když ve Francisových knihách je hlavní postavou aktivní žokej, který se pak vlivem okolností stává detektivem amatérem. Francis pak může naplno rozvinout svou schopnost vylíčit atmosféru závodišť, ať již samotnými dostihy nebo děním v paddocku. Zde je navíc výborný popis vztahu mezi žokejem Filipem Norem jeho trenérem Osbornem a zvláštním majitelem Victorem Briggsem... Další dějové linie, jako pátrání po ztracené sestře nebo luštění fotografických materiálů dobře funguje a příběh tak pro mě neměl žádné výrazné slabé místo. Tohle jsem už četl po několikáté a opět mě to bavilo.... celý text
