TakySimona
přečtené 382
Všehomír
2015,
Radek Malý
Ze všech českých básníků, kterým to myslí ve vázané formě, mám Radka Malého asi nejraději. Pro jeho pokoru ke slovu a jasnozřivost k životu. Sama s jeho básničkama jásám sice tiše, ale zato často.... celý text
Fantomové bolesti
2010,
Bjarte Breiteig
Život bolí tím, co jsme ztratili, nebo nás v ten jediný správný okamžik nenapadlo hledat. Nepsat/nečíst o něm v této podobě je utíkáním před vlastním stínem. Teskné, trudné a těžké severské čtení pro chvíle, kdy v tom nedokážeme být sami.... celý text
Jedenáctý román, kniha osmnáct
2013,
Dag Solstad
Po stránce formální se novele nedá vytknout nic. Je sevřená, suverenní a soustředěnost si vyžadující. Ale po stránce obsahu je příliš krutá, protože nic nezakrývající. Sklony k tak utilitárnímu jednání, jaké předvádějí všechny postavy, máme snad všichni a jediné, co nás asi donutí je nepřevést do fáze činu, jsou city k druhým. A o těch v novele nenajdete jedinou zmínku. To se jich tolik bojíme my sami? Nebo "jen" jejich nepřijetí/odmítnutí? Jeden z nejtěžších příběhů, které jsme kdy četla.... celý text
Moucha v kleci a jiné povídky
2011,
Radovan Menšík
Po velké spokojenosti s oceněným románem Vedlejší pokoje jsem si v nevelkém časovém odstupu půjčila i autorovu povídkovou prvotinu. Považuju totiž povídku za královskou disciplínu, podobně jako kaligrafii v malířství. Je mi to samotné líto, ale tuhle sbírku jsem nemohla po přečtení zhodnotit jinak, než jen jako nutné vypsání se z obdivu ke klasickým autorům a současně k hloubce svého (autorova) přemýšlení. Všechno jsou to příběhy "z oněch časů", s archetypální v podstatě jedinou postavou a jsou tak přetížené urputností, doslovností a strnulou vážností, až to u zkušeného čtenáře vede k pousmání resp. pátrání, kde už to četl dříve. Méně bývá někdy více a způsob, jaký autor zvolil pro svou druhou knihu, kdy neméně závažná témata nechává proznívat v kulisách současnosti, v chování, jednání a dialozích konkrétně vykreslených postav, se mi zdá být mnohem lepší cestou. Jednou větou: Určitě mě tato sbírka neodradila od pozorného sledování budoucí práce autora, ale vracet se k ní rozhodně nebudu.... celý text
Pamatuješ, Joši?
1969,
Johan Fabricius
Oproti anotaci čas poskočil o padesát let, takže dnešní čtenářka (vážně bych chtěla vidět kluka, který by se do ní pustil), ji může číst NAOPAK, jako zprávu ze světa, nejen Japonska, který už není. Světa, kde poslední válka sice na papíře skončila, ale její devastující účinky jsou dosud patrné nejen v přímo zasažených geografických lokalitách, ale především v myslích současníků. Světa těsně před nástupem globalizace, digitalizace a virtualizace. Příběh je lineární, vystačí si s hrstkou postav, je psaný až publicistickým stylem (ovšem v kontextu 60. let 20. století, nikoliv dnešní žurnalistiky). Přesto dosahuje mimořádné účinnosti ve vykreslení věčných otázek, vztahu nového a starého, úcty k tradici a potřeby nového, konfliktu mezi pokrevností a nabídnutou snovou perspektivou. Nadčasovost získává vylíčením osudové lásky, která bývá mj. charakteristická tím, že nás PŘINUTÍ uznat právo toho druhého nás obětovat svému, třebaže možná jen domnělému, štěstí. V novelce není ani jediná "velká věta", taková, jakou si my holky všeho věku tak rády vypisujeme do svých "památníčků", přesto svou velikost nechala stvrdit časem. Za ocenění kromě obsahu stojí i skvostná lettristická obálka.... celý text
Hlad
1959,
Knut Hamsun (p)
Nadčasový klenot. Sama bych se k jejímu čtení asi nikdy nedostala, nebejt... Román starý víc než 115 let, ale naprosto přesně dokumentující trýznivou snahu člověka přežít, v jakékoli době. Reálně přežít, ne jen život vydržet. Kdyby někdo chtěl napsat soudobou variaci na tento příběh, změnil by reálie, způsoby paběrkování, ale určitě ne popis vnitřního života hlavního hrdiny. Útlá knížka, dávající materiál k přemýšlení na dlouhé hodiny toulání. Inspirace pro vlastní hrdost a snahu nezaprodat se příliš lacino. A to vůbec nezmiňuju ty vnitřní odkazy na příběhy externí. Jednou větou: Zásadní kniha mého letošního čtenářského života. Ještě letmo proběhnu ten aktuálně vydaný překlad z tvůrčí dílny Vilmy Kadečkové, Četla jsem totiž vydání z roku 1959 v překladu Milady Krausové-Lesné(včetně ideologického pláštíku předmluvy :-)).... celý text
Patří NE k lásce?
2005,
Peter Schellenbaum
Pro mě naprosto zásadní vztahová knížka. Už jenom pro ten způsob, jakým se ke mně dostala. Mám z ní podrobné výpisky, které si opakovaně pročítám, když sedím s hlavou v dlaních nad nějakým svým příběhem. Doporučuju svým přátelům, ale nevím o nikom, kdo by si ji skutečně přečetl, nebo dokonce ocenil. Tak se snažím podsunout ji vám! :-)... celý text
Létající Santini
2005,
Etgar Keret
Vědoma si skutečnosti, že program čajové školy bude pestrý, chtěla jsem si vzít na cesty raději povídky, než román. Etgara Kereta jsem měla v hledáčku své čtenářské přízně dobré dva roky, poprvé mě zaujal v jakémsi časopiseckém rozhovoru. A moje těšení se bylo vrchovatě saturováno. Povídky jsou krátké, ale velmi přesné. Plné nápadů, skvěle vypointované a přestože dole, na dně, cítíte tu pro nás nepředstavitelnou instatněválečnou izraelskou realitu, jsou laskavě ironické, smířlivé a místy až veselé. Schopnost napsat takhle zdánlivě lehounce odsýpající povídky musí být jistě podložena skvělou znalostí spisovatelského řemesla a současně nepodlehnutím rutině. Přízemnost, víra v člověka i B-ha a magický realismus jsou namíchány se zkušeností starého šamana, bílého čaroděje. Mám před sebou hezkou dobu objevování dalších do češtiny přeložených sbírek. Všem milovníkům scénického přednesu bych přála slyšet a vidět dramatizaci povídky Katzenstein v podání (jinak na pódiích tak uměřené) akordeonistky a zpěvačky Stáni Žambochové, jak ji vloni v létě vystřihla na střeše vsetínské knihovny.... celý text