Raksa.A
přečtené 178
Právo na lenost
1993,
Paul Lafargue
Právě jsem dočetla v čekárně na očním - tyhle malé knihy beru do čekáren, protože se vejdou do kabelky. A způsobila jsem tam rozruch, neb jsem se smála nahlas a tak se s vámi podělím: ...V boudě se zahájí představení Fraškou volební. Před voliči s dřevěnou hlavou a oslíma ušima zatančí měšťáčtí kandidáti, odění jako šašci, tanec politických svobod, lepíce si na přední i zadní tvář vlastní volební programy s nesčetnými sliby, a se slzami v očích budou promlouvati o bídě lidu, a zvučným hlasem o slávě Francie. Hlavy voličů budou k tomu kývati do taktu a přizvukovati: iá, iá. Načež začne slavnostní scéna: Loupež národních statků. ... No, není to legrace? A je to 168 let staré!!!... celý text
Výlet do třetihor
1969,
Zdeněk Veselovský
Opravdu stojí za přečtení. Mám ráda knihy, které píší zvídaví lidé s láskou ke svému oboru.
Rukopis s Měsíce
1916,
Jerzy Żuławski
odpad!
Na knize je jasně znát, že autor byl dekadentní filosof. Rozhodně žádný z jeho současníků by neposlal na Měsíc podobnou posádku. Přečetla jsem to - ale už nikdy víc.... celý text
Všechny cesty vedou na Kalvarii
1927,
Jerome Klapka Jerome
Tuhle knihu si přál můj bratr, velký milovník Tří mužů, ovšem ani on, ani já jsme netušili, o čem vlastně je. Jedná se t.zv román sociální, a kromě údajů o poměrech chudých ve Velké Británii tam najdete případné i takřka současné pasáže o novinářích, majitelích novin, politicích a počátcích válek. A ještě něco o I.světové válce.Musím přiznat, že i když jsem četla o téhle válce dost knih, tak pár odstavců v téhle knize je esencí všeho, co o ní bylo napsáno. ...Bahno! To je jak se zdá, jediné slovo, jímž možno vystihnout moderní válku. Všude bahno! Na cestách až po kotníky bahna, do něhož zapadnete až po kolena, snažíte.li se z něho dostati; stany a baráky, k nimž se brodíte blátem, vyhýbajíce se slizkým cestám, na nichž kloužete a padáte, blátem potřísněné mužstvo, blátem potřísnění koně, malí oslíci, vypadající, jako by byli vymodelováni z bláta, děla i těžké vozy trénu, těžce se prodírající blátem, nákladní i ambulanční vozy, jež ve tmě sjely s cesty, převrhly se a ležely opuštěny v blátě, motocyklisté, brázdící rychle bláto, pokrývající silnici, jež se roztékalo na obě strany, skřípající žebřinové vozy, jež projížděly blátem, zanechávajíce za sebou vířící a šumějící kaluže, pevně semknuté, sražené řady zablácených mužů, kráčejících v blátě rázným krokem a ubírajících se deštěm bláta, vystřikujícího vysoko od země, dlouhé řady aut, naplněných množstvím tísnících se zablácených mužů a rachotících nekonečným blátem. Vojáci, sedící v blátě u cesty a pojídající nechutnou potravu, mužové, sedící na bobku u příkopů a prohlížející své boláky, omývající své krvácející nohy v kalné vodě a ovinujíce si rány zablácenými cáry. Byl to šedý, bezbarvý svět. Kam jen oko dohlédlo, nikde nebylo viděti jiné barvy než bláto. I knoflíky na kabátech vojáků měly takovou barvu jako bláto. Bláto a špína! Špinavé tváře, špinavé ruce, špinavé boty, špinavé jídlo, špinavá lůžka. špinavé příbytky, jež nebylo možno umývati, poněvadž na to nebylo ani času, špinavé prádlo, pověšené aby uschlo a pod ním si hrající špinavé děti a hubující špinavé ženy. Všude kolem špína a poušť. Rozstřílené statky, napolo pohřbené v blátě a rozbité zahrady, rovněž zatopené blátem. Smutný kraj, plný špíny a rodící špínu, kde jedinou úrodu na polích tvoří zamotané dráty, kde na všech stranách nacházíte v zemi zející díry, plné špinavé vody, páchnoucí mrchy zdechlých koní a dravé ptáky, usedající na rozbitých plotech a mávající mohutnými křídly. Byla to země, v níž člověk umíral, ale kde rostl a množil se hmyz. Hmyz na vašem těle, hmyz na hlavě, hmyz v jídle, hmyz očekávající vás na vašem lůžku, hmyz, to bylo to jediné, čemu se zde dařilo, hmyz byl jediný, jež na vás zde hleděl veselýma očima, hmyz byl jediný, jemuž ještě zůstala radost ze života. ...... celý text
Ptáci, zvířata a moji příbuzní
1974,
Gerald Durrell
Gerald Durrell - vždycky potěší, nikdy nezklame!
V zemi lupičů-kavalírů
1937,
Alexandra David-Néel
Zajímavý pohled na zemi, lidi a jejich zvyky. A taky - co všechno ta ženská vydržela!
Heu-Heu příšera
1990,
Henry Rider Haggard
Tuhle knihu jsem četla poprvé jako dítě a pamatuji si dodnes, jaký ohromný dojem na mne udělala. A ačkoliv jsem vyrostla a zestárla, vždycky, když se k ní vrátím, se mi vrátí i ten strašidelný pocit okouzlení. A asi nejsem sama - myslím, že ji určitě četl Michael Crichton, než napsal Kongo.... celý text
