Onoff
přečtené 524
Zemřít dvakrát
2018,
Leif G. W. Persson
Na zadní straně románu jsou citovány švédské noviny Norrköpings Tidningar. Dovolím si s nimi polemizovat. "...skrz naskrz vtipný román..." Mno, když ho srovnám třeba s Jak to bylo doopravdy s Pinokiovým nosem ze stejné série, tak opravdu zas tak vtipný není. "...Bäckström je ještě nesnesitelnější než kdykoliv jindy..." Naprostý nesmysl. Každý ví, že Bäckström je nejnesnesitelnější v těch Perssonových románech, kde vystupuje jako vedlejší postava, ve "své" sérii je to vlastně celkem fajn hajzl. Na druhou stranu v Zemřít dvakrát de facto taky hraje druhé housle a do vyšetřování téměř nezasahuje, to mají na starosti spíše jeho kolegové a zejména kolegyně (pomíjím základní conditio sine qua non, že se Bäckström ohledně významu konkrétních stop samozřejmě jen tak od boku trefí hned na začátku, ale to je u něj normální a patří to k charakteru). V tom je možná kámen úrazu a důvod, proč je tenhle román ze série o Bäckströmovi nejslabší - je tu prostě příliš málo Bäckströma. Navíc je kniha tentokrát i malilinko hůř napsaná a rozhodně redakčně méně pečlivě ošetřená (s překlepy a chybami se normálně u Perssonových knih nesetkávám, tady bohužel jsou). "...výborná lekce z vyšetřovacích metod..." Ano, to platí, ale to u Perssona vždycky. Jenže zpravidla je tam i mnoho navíc, co z něj dělá jednoho z nejlepších autorů krimi současnosti. To zde jaksi postrádám. Román samozřejmě není špatný, na to je Persson příliš velký fachman, jen se mi zdá, že základní nápad/zápletka je lepší, než finální zpracování. Škoda.... celý text
Jak to bylo doopravdy s Pinokiovým nosem
2016,
Leif G. W. Persson
Zdaleka ne tak dobré jako Umírající detektiv, ale zato poměrně dost vtipné. Série o Bäckströmovi je totiž oproti sérii o Johannsonovi a Jarnebringovi, která je s ní personálně provázaná, o poznání odlehčenější. Autor o sobě tvrdí, že jako těžký piják pravidelně a plánovitě střídá půlroční heavy drinking a půlroční naprostou abstinenci. Pokud tomu tak opravdu je, tak sérii o Bäckströmovi píše nepochybně v té heavy fázi. Ale proč ne? Až na první GeGurrovu historickou exkurzi o postavičce Pinokia, která byla skutečně příliš zdlouhavá, jsem se bavil velmi slušně.... celý text
Umírající detektiv
2018,
Leif G. W. Persson
Jednoduše dokonalý detektivní román, který přitom není šablonovitý (zároveň se ale nejedná ani o žádný přiblblý a nefunkční experiment). Je to už několikátá autorova kniha, kterou jsem přečetl a je zatím jednoznačně nejlepší. I tady je znát, že Persson je bývalý policista - praktik i profesor kriminologie - teoretik. Policii ale neadoruje, přistupuje k ní tak, jak se k ní v literatuře přistupovat má - jako k jakékoliv jiné společenské instituci, s předpokladem, že má ve svých řadách schopné lidi, idioty i křiváky. Název odkazuje ke Conanu Doylovi a samozřejmě to není náhoda. Jinak se ale na pozadí 25 let starého (a promlčeného!) zločinu řeší otázky a konflikty viny a trestu, spravedlnosti a práva, lidskosti a msty a především pomíjivosti lidského života. Pokud máte rádi twisty, tak jich tam pár je (ten závěrečný je velmi povedený), ale ne příliš, protože Persson není Harlan Coben. Určitě je totiž lepší spisovatel. Bohužel se zdá, že MOBA už další jeho romány nemá v plánu, nejspíš komerčně moc neuspěly, což je velká škoda.... celý text
Požehnáni ti, kdož žízní
2013,
Anne Holt
Míra politicky korektní indoktrinace v této knize výrazně převyšuje atraktivitu zápletky.