kosatík přečtené 1

Kvítek karmínový a bílý 2014, Michel Faber

Nejsem z vyloženě dochvilných čtenářů, Faberův Kvítek karmínový a bílý jsem dočetl až teď, víc než čtyři roky po vydání českého překladu od Viktora Janiše. Vyšlo to tak dávno, že už si moc nepamatuju spoustu diskusí, které se i tady na FB tenkrát o tom 900stránkovém neoviktoriánském románě vedly. Pamatoval jsem si to, možná špatně, tak, že tehdejším čtenářům na té knize pořád něco vadilo, no to teď teda rozhodně nebyl můj případ. Připadal jsem si v tom rozkošatělým vyprávění jak ve dvaceti povijanech najemno zavázaný miminko a prožíval jsem ten román, který je dost často o hrozných věcech, jako jemnost, jako vyloženou jemnost. Kdy já jsem se naposledy o někoho v knize tolik a tak strašně bál jako o tu Sugar, pořád jsem se třásl, že ji ti dva hajlzové, kumpáni jejího "zachránce" Rackhama, dostanou. A i když to pro ni nakonec i bez nich dopadlo možná ještě hůř, plul jsem si celou dobu nevěřícně na vlnách toho velekřehkýho psaní, který působilo dojmem, že se kdykoli může vydat jakýmkoli směrem, tak dokonale je autorsky opanovaný. Fakt už dlouho mi autor romanopisec v takové míře nepřipomínal Boha, kterej taky ví a smí všecko a podle toho to ve výsledku dopadá.... celý text