hrebmi
přečtené 175
Nouzový stav – Zápisky cestovatele časem
2020,
Ivan Fíla
Snímky nádherné, tohle byla taky pandemie. Zachycené prázdné pražské ulice a zákoutí dokládají, že zlé může být pro něco dobré. Eseje literárně spíše průměr, pandemii reflektují minimálně, spíše jde o fresky z historie (někdy velmi zajímavé) a vzpomínky na mládí na Malé Straně. U fotografií by se hodily lokační titulky, některá místa nejsou k rozpoznání ani z doprovodných textů, každý není rodilý Pražák. Nejvíce mne zaujal popis, jak autor po rozvodu rodičů a odstěhování se s matkou do Karlína nadále tvrdošíjně každé ráno přejel k původnímu malostranskému bydlišti a odtud chodil pěšky po Zámeckých schodech přes hrad na Pohořelec na gymnázium.... celý text
Světlem a stínem
1944,
Jaroslav Skrbek
Pan Skrbek byl vynikající grafik, proto jednu hvězdičku dávám za nádherné kresby a grafiky, které knihu bohatě prolínají. Literárně je to ale poměrně amatérské, prostě lidově sepsané osobní paměti a připojené dopisy, které z mládí zůstaly. Zajímavé jedině jako připomínka doby nejdelšího století za Rakouska - Uherska, kdy se i na velké dálky chodilo pěšky za jakéhokoliv počasí. Za povšimnutí stojí, jak v těchto časech měli i chudí lidé vzdělání svých dětí jako vysokou hodnotu a byli ochotni se pro budoucnost svých dětí opravdu hodně uskromňovat.... celý text
Dům v krajině
2007,
Jan Reich
Five stars dávám málokdy. Ta kniha je magická: 1. Silný příběh autora, fotografa, který fotil černobíle dřevěnými velkoformátovými kamerami z pozůstalosti po Janu Sudkovi. V roce 1969 nakrátko emigroval, vrátil se a aby přežil normalizaci, koupil stavení na Sedlčansku v malinké vesničce, kde s ženou vychovali dcery. 2. Nádherné snímky autora, které mají trpělivě vyčekané světlo a atmosféru, zachycují nekašírovanou vesnici, která je jakoby mimo čas, ze snímků bez znalosti kontextu byste klidně hádali předválečné časy. 3. Krajina Sedlčanska. Znám ten kraj kamenných křížů, které přežily socialismus nepovšimnuty. Odlehlá místa bez železnice a (zatím) dálnice. Typická vnitřní periferie, kde je všude daleko, a proto k sobě mají lidé blíž. Není to daleko od Prahy a přitom absolutní klid a zapadlá místa, díky krásné pahorkatině s nádhernými výhledy. Co o svém motivu řekl autor v rozhovoru pro Respekt v roce 1994: "V roce 1973 jsem si koupil chalupu na hranici jižních Čech, na Sedlčansku, a ten kraj jsem fotil dvacet let. Objevil jsem zachovanou českou krajinu, chudou, bez civilizace, politika do ní nějak nedošla. Žili tu přírodní lidé, představte si, že chodili ještě v dřevácích, každý den zvečera zvonili klekání. V okolí je spousta starých kostelů z 12. století. Přál bych si, aby česká krajina vypadala takhle."... celý text
Lodě a plavba na střední Vltavě
2008,
Miroslav Hubert
Každej pes, jiná...font. Ta grafická úprava knihy je strašidelná, fotografie by to chtělo větší. Paperbacková vazba se ke křídovému formátu také nehodí. Obsahově sborník co dům dal. Ale zajímavé téma, ke kterému existuje málo pramenů.... celý text
Libkovice: Zdař Bůh
1997,
Susan Gockeler
Emočně náročná kniha, silné fotografie. Likvidovalo se 4 roky po revoluci. Pro připomínku: tehdejší velký zastánce bourání - ministr Vladimír Dlouhý.
Chaloupky
2020,
Štěpán Javůrek
Nechci autora odradit, pro rodáky a pro místní má jistě velkou cenu. Ale jako literatura to příliš vysokou kvalitu nemá, tím se připojuji ke smutnému konstatování mnoha předchozích recenzentů. Mnoho postav, všechny vesměs ploché, někdy velmi nevěrohodně jednající, naivní zápletky stylem "to je ale náhodička" (henleinovec se skamarádí zrovinka s loketským knihkupcem Karlem Frankem apod.). Možná by to pro někoho šlo využít jako velmi laickou ochutnávkovou "učebnici" dějepisu, ale na to je to hodně po povrchu a nesourodé. Takže lze doporučit spíše místním mladým, aby aspoˇtušili, co se kolem nich dělo v první polovině dvacátého století. Ti budou řešit děj a nikoliv výstavbu díla.... celý text
Ďábel se neptá
2020,
Václav Matějka
Někomu to připadá jako Mlýn, ale není to Mlýn. I k němu mám výhrady, nicméně je faktograficky mnohem obsáhlejší a přesnější, tak se dopředu nenechme u této knihy mýlit. Tady jde o nastínění velmi krátkého výseku "malých" dějin Hoslovického mlýna - tentokrát hlavně pohledem sestry Marie. Přestože v úvodu komentáře zmíněné dílo M. Vaněčka má zvolenu dosti telegrafickou formu, o velmi specifických povahách bratrů se tam dozvíme mnohem více než z této knihy. A Marie je v Ďábel se neptá líčena především coby žádostivá a chladnokrevná, no, nevím, co by tomu řekli mlynářští předkové. Když nad tím tak přemýšlím, těžko je to přesnější svědectví doby - dost často jde o erotiku, příběhem se prolíná postava špióna - dubléra, která odchází ze scény poté, co ho Marie chladnokrevně v přestrojení zastřelí vlastní pistolí (s tlumičem, jak jinak). Nikde nezbydou žádné otisky ani jiné stopy v posteli krátce po sexu, nikdo ji nedokáže vypátrat, i když StB by z takového činu jistě šílela a ona by byla jednou z hlavních podezřelých. Do toho bůhvíproč naroubovaná estébácká monstrakce Kameny, při které tady - v rozporu s realitou - umírá bratr Karel. Prostě taková rozvleklejší bondovka, ale já si chtěl přečíst beletristický pohled na unikátní příběh mlynářů z Hoslovic...... celý text
