HanzeeHans přečtené 22

Noc odchází ráno 1966, Karel Ptáčník

Překvapení není, že román nesměl vycházet. Překvapení je, že Ptáčníka za něj nezavřeli. Byť se tváří jako oslava vítězství lidu, je svědectvím o morálních selháních. Určitá stylistická nevyrovnanost románu neubírá na čtivosti a přesvědčivosti.... celý text

Breviář pozitivní anarchie 2016, Vlastimil Vondruška
odpad!

Na úvod musím zdůraznit dvě věci. 1. Husitskou epopej V. Vondrušky považuji za jeden z nejlepších historických českých románů. I v této knize je vidět vysoká erudice v daném historickém období. 2. Nehodnotím názory nebo závěry, které autor předkládá. Autor v knize opakovaně popírá sám sebe. V první části se staví do role objektivního vědeckého a morálního arbitra, aby vzápětí zbytek knihy věnoval tomu, co v první části odsoudil. První část knihy věnuje autor nabádání k posuzování událostí s časovým, dokonce historickým, odstupem. Staví se do role objektivního historika, který ví, že ani desetiletí nejsou mnohdy dostatečný odstup, abychom získali představu, co se skutečně stalo nebo k čemu daná událost povede, a již vůbec ne, kdo za vším stál. To mu ale nebrání, aby v dalších částech knihy opakovaně vynášel striktní odsudky nedávných či aktuální událostí, označoval viníky a prorokoval budoucnost. Opakuji, neposuzuji autorovi názory ani vývody, pouze skutečnost, že v rozporu se svým postojem morální nadřazenosti vynáší odsudky. Znamená to, že hodnotit události smí pouze autor sám? A není v tomto kontextu ani důležité, že o některých z nich díky odstupu 4 let od napsání knihy víme, že nebylo správné. Další část knihy věnuje nabádání „obou stran“ k vyslechnutí argumentu druhé strany a snaze o vzájemné porozumění. Toto je podle mého názoru největší selhání autora jako vědce, protože celou knihou se vine zcela opačný přístup k tématu. Zejména v právních a ekonomických otázkách (moje obory) je vidět, že autor nejen nezná dostatečně okruhy, se kterými polemizuje, ale ani se nesnaží argumenty druhé strany seriózně oponovat. Polemizuje buď s extrémními názory, které vydává za mainstream, nebo s vlastním názorem na danou problematiku. Tak například v polemice o demokracii vkládá názor protistrany do úst jakéhosi „studenta politologie a sociologie“, jehož názor poté povýšeně rozmetá. Kdyby se namáhal a téma demokracie probral se skutečným odborníkem, věděl by, že to, co vydává za vědeckou podstatu demokracie, nemá se skutečností téměř nic společného. Sám sebe nazývá „neprávník a právní laik“, což mu nebrání rezolutně vydávat nesmysly za právní fakta. Kniha tím, bohužel, posiluje černobílé vnímání světa, rozděluje strany a posiluje zášť mezi nositeli rozdílných názorů. S druhou částí souvisí morálně nadřazené výzvy zejména svým očekávaným oponentům k tomu, aby druhou stranu neuráželi. Což mu nebrání opakovaně názorové oponenty urážet. Např. „pokrytečtí zbabělci“ (str. 329), vlastizrádci (str. 325), lháři (str. 294 aj.) nebo impotenti (str. 325), což dokonce použije v jedné větě s výtkou oponentům, že uráží jeho stranu: „…se místo hledání racionálních příčin a řešení problémů spílá oponentům, kteří nesouhlasí s impotentní (politikou)…“. A to jsem vynechal tu nejhorší směřovanou vůči aktivním ženám s opačným názorem. Autor opakovaně obviňuje své oponenty ze lží, přitom kniha je plná nepravdivých „faktů“, o kterých musel vědět, že jsou nepravdivé, přesto je prezentuje jako fakta a často na nich staví své vývody a názory. Otázku, zda lze z nesprávných premis dojít ke správným závěrům, nechám na každém čtenáři a autorově vědeckém svědomí. Abych citoval pana Vondrušku (str. 294): "Kdo totiž lže úmyslně jednou, lže pořád." Jedna osobní poznámka se týká strany 297, kde autor, který se vydává za obhájce křesťanských hodnost, způsobu života a civilizace, cituje masového vraha křesťanů Kemala Atatürka, a to nikoli jako odpornou minulost, ale jako názor hodný souhlasu. Rozhodně šlo najít vhodnější „morální“ autoritu k citování.... celý text