baacinka
přečtené 776
Krvavé levandule
2019,
Marian Kechlibar
V prostředí této dystopie bych se fakt nechtěla ocitnout, téma čtenářské výzvy kniha splňuje dokonale. Já jsem teda pořád optimista a doufám, že to sem nedojde. Že Francie to sice bude mít v následujících letech strašně těžké, ale ten kulturní boj vyhraje bez tanků a granátů. A na nějaké úrovni zůstane Francií. Ale to je asi princip dystopií - nemyslím, že jejich autoři by opravdu věřili, že se stanou realitou, ale ukazují společnosti, "co kdyby." Co do kvalit jsem byla příjemně překvapená. I když se jedná jen o soubor povídek, postavy mě chladnou nenechaly, děj byl napínavý a prošpikovaný detaily, i tematicky na sebe povídky logicky navazovaly - není to nějaký volný soubor, tvoří ucelen komplet. A ačkoliv čtu autorův blog ráda a mrzelo by mě, kdyby na jeho psané neměl čas, tak by se měl k beletristické tvorbě vrátit.... celý text
Jak si správně přát
2008,
Pierre Franckh
Váhala jsem, zda 2 nebo 3 hvězdičky, ale 3 by asi byly moc, i když ta kniha za čtení stojí, tak to asi budu měnit dle nálady. Ta knížka je totiž na jednu až směšná, na druhou geniální. Vysvětlím: autor totiž vzal základní principy, jak být v životě šťastný. Principy, které jsou známé už několik tisíc let všem významným duchovním tradicím a poslední dobou potvrzené teoriemi pozitivní psychologie, kognitivně behaviorální terapie i psychologie přijetí a odevzdání. Zkrátka rady, které byste se doslechli v každém lepším kostele nebo budhistickém chrámě nebo u psychoterapeuta. Ale na tom se nedá zbohatnout tak snadno, jako když to zabalíte do módních ezoterických žvástů o Univerzu a energiích apod. Na druhou stranu jsem zatím nenarazila na tak zhuštěné základní autoterapeutické principy v jedné malinké knížce, které pomohou podle mě úplně každému. Takže když si odmyslíte ten ezoterický kabát, tak je to vlastně užitečné čtení. Leč, ten kabát tam je a proto dvě hvězdičky, i když tu knížku vlastně můžu docela doporučit.... celý text
Parabible
2018,
Alexandr Flek
Dlouho sem se rozhodovala zda tu hvězdičku neumažu, protože mě několikrát A. Flek zvedl ze židle. Jsem si vědoma, že provokace právě byla jeho cílem, ale někdy prostě v parafrázi zašel příliš daleko. Pak jsem si ale uvědomila, že stejně jako erotickému románku neubírám hvězdičky za to, že v něm postavy nemají Dostojevského hloubku, nemůžu ubírat knize hvězdičky za to, co není. Co tedy Parabible není: 1. Není to Bible. Není to nový překlad Bible ani převod do moderního jazyka či reálií. Není to náhrada za původní text; 2. Není to zkratka pro nevěřící, kterým text evangelia nelahodí. K domu bych doporučila spíš Slovo na cestu; 3. Není to kázání o jedné pravdě a jedné interpretaci. Mám pocit, že toho je autor dalek. S vědomím tohoto tedy mohu hodnotit pěti hvězdičkami to, co Parabible je: 1. Inspirace k novému čtení textů, které si myslíme, že dokonale známe; 2. Inspirace k vlastnímu pokusu o parafrázi, který (jak se píše v doslovu) odhalí, zda skutečně původnímu textu rozumíme. A aby tohoto efektu autor dosáhl, vědomě a cíleně provokuje a nachází se na hraně interpretace a občas bodá do vosího hnízda (aspoň z mého pohledu), což ovšem dělal i Ježíš, ač to v tom starém malebném biblickém jazyku někdy zanikne. Co mě nakonec vedlo k těm pěti hvězdičkám, i když to nebylo zase takové terno, byla jednak vizuální stránka knihy. Hlavně ale přítomnost původních textů jak v nejnovějším překladu z Bible 21. století, tak v řeckém originále. Tím autor vyjadřuje pokoru nejen před písmem jako takovým, ale především před vlastním úsudkem a rozumem čtenáře. A to je něco, co je dnes nejen v církevních, ale také ve světských kruzích těch, kdo to myslí s lidmi dobře, docela vzácnost.... celý text
Tyranie médií
2003,
Ignacio Ramonet
První polovina dokonalá až nadčasová analýz krize, do které se dostala především žurnalistika. Druhá polovina sice naznačuje (a kritizuje) směr, kterým se média (s nástupem internetu) skutečně vydala, ale éru sociálních sítí očividně autor ani předpovědět nedokázal. Chvílemi zabředá do příliš filozofických vysvětlení zcela prostých jevů. Nicméně minimálně ta první polovin rozhodně za přečtení stojí.... celý text
O Naivním Prasátku
2016,
Veronika Hájek Hurdová
Pár pohádek pěkných. Jiné ale naprosto otevřeně "děti učí" dost konkrétním morálním poselstvím, které autorka považuje za vhodné. Pohádky to dělají vždycky, i ty klasické, ale takto násilně... navíc mi to poselství asi taky tak úplně nesedlo.... celý text
Sněhová královna
2003,
Hans Christian Andersen
Sněhová královna je krásná. Nejkrásnější z Andersenových pohádek. Výkladových linií má tolik jako život sám. Jen škoda že málokdo sáhne po originálu, nýbrž po nějaké moderní verzi případně výpravném filmu, který se soustředí na ty fantasy prvky místo symbolů a významů, které se v pohádce skrývají.... celý text
Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky
1990,
Miloslav Švandrlík
Chvilku tomu trvalo, než mě to chytlo. Asi tak prvních 30% jsem se do knihy musela opravdu nutit. Ale nakonec jsem se zamilovala, pobavila. On to je spíš hořký a trpký úsměv, než že by se člověk popadal za břicho. A nakonec jsem i pochopila, proč je to klasika. Docela mě i mrzelo, když jeli pétépáci domů.... celý text
Ortodoxie
2000,
Gilbert Keith Chesterton
Nevím, nějak to bylo na mě moc útočné, nekompromisní. Bez ohledu na to, kolik hezkých myšlenek, se kterými veskrze souhlasím, jsem v knize našla. Ten styl mě odrazoval. Nemam to ráda ani u autora ekonomických knih, natož u apologeta křesťanství, to tak úplně nesedí s pokynem sv. Pavla: "buďte připraveni se obhájit s pokorou a mírností." Nebo spíš mě prostě ten "já vím všechno a ty nevíš nic" odrazuje i tam, kde mluví ve prospěch mého názoru a to platí v politice, vědě i náboženství a obecně asi i v životě. Každý to vidí ale jinak.... celý text
Politika očima ekonoma
2002,
James McGill Buchanan
Když někdo napíše to, co člověk se zdravým rozumem chápe tak nějak instinktivně, ale na papír ho to dát nenapadne, tak by za to tu Nobelovku dostat měl. Jen je ta teorie státního Leviatana, kterého tvoří právě ten nejčistší demokratický proces jaksi přirozeně tak trochu beznadějná. Asi si od autora přečtu ještě něco, zda za tu Nobelovku nenabízí taky nějakou alternativní cestu, která by vedla k trochu světlejším zítřkům.... celý text
Víra a zbožnost jagellonského věku
2001,
Josef Macek
Po publikaci a odevzdání několika prací, kde jsem měla toto Mackovo veledílo v seznamu literatury a tvářila se tudíž, že jsem ho četla, jsem si ho konečně přečetla. Není to co do čtivosti potěcha jako u jiných historiků, ale dílo je neuvěřitelně komplexní (na docela malm prostoru). Pokrývá všechny stránky náboženského vývoje v období vlády Jagellonců, které sice nebylo tak dlouhé, ale pro státoprávní i náboženský (přičemž v 15. a 16. století tyto dvě složky nelze oddělit, a to nejen u nás) zcela zásadní.... celý text
Jan Lucemburský
2018,
Wojciech Iwańczak
Byla jsem na vážkách zda 3 nebo 4 hvězdičky. Na jedné straně jsem v pokušení napsat, že revize pohledu na Jana Lucemburského současná česká společnost potřebuje jako sůl (jak ukazuje třeba ten poslední velice stupidní film o Karlu IV. s Hádkem a Voříškovou), ale kniha není dostatečně čtivá, aby po ní tato část veřejnosti sáhla. Zato odborná veřejnost asi tu revizi zase tak zásadně nepotřebuje a navíc je na trhu ve stejném roce vydaná monografie Lenky Bobkové (kterou jsem nečetla, podotýkám). Moc se mi ale líbil nápad nevyprávět příběh chronologicky, ale v několika "obrazech." Každá kapitola se věnuje Janovu příběhu z jiného pohledu - čte se to mnohem lépe, celkový obraz je pak plastičtější a také bych řekla, že je tam více prostoru pro vykreslení prostředí a mentality doby (na můj vkus příliš strohé).... celý text
Výpověď
2020,
Whitney G. (p)
Dvě hvězdy za to, že tak prvních 30% se četlo hezky. Pak už horší. Vím, co jsem vzala do ruky, nečekala jsem D.H.Lawrence. Nečekala jsem složitý a originální děj nebo hlubokomyslná témata. Ale i od erotické romance člověk čeká: (1) o několik desítek procent víc erotiky a méně romance, (2) alespoň trochu uvěřitelné dialogy a situace, (3) alespoň trochu živé a méně ploché postavy, (4) zápletka těžko může být originální, ale situace a momenty by alespoň stín originality obsahovat měli... a hlavně člověk čeká, že se bude od začátku do konce bavit (na rozdíl od té kvalitní hluboké literatury, do které se musí občas nutit). A to tady fakt nebylo.... celý text
Neděle u Bouvines 27. červenec 1214
1996,
Georges Duby
V karanténě plním resty a čtu historickou klasiku, jak je vidno. A jsem za to ráda, že se k některým skvostům dostávám až dnes. Po přečtení Bitvy u Bouvines má začínající historik pocit, že by měl pověsit řemeslo na hřebík, protože, takhle nic nenapíše. Pak se uklidní, když si uvědomí, že to od něj ani nikdo nečeká. Není to kniha o bitvě, ale o středověké mentalitě války a rytířství a proměny bitvy jako místa paměti napsaná tak, že by se to líbilo i někomu, kdo výrazy "mentalita" nebo "místo paměti" čte v této recenzi prvně nejsa historikem. Proč se to tak dobře čte? Možná proto, že Duby převypráví staré kroniky tak jímavě, že člověk zatlačí slzu lítosti nad tím, že není Francouzem, tak otevře alespoň francouzské víno. Že to do sebe všechno tak zapadá a čtenáři se zdá, že skutečně chápe středověkého rytíře (ačkoliv v realitě Duby v knížce jen nastínil, v čem spočíval myšlenkový svět středověku). A asi proto, že po přečtení knihy (jako mnoha dalších z pera autorů školy Annales) by už člověk nikdy středověk neoznačil jako "temný."... celý text