Vražda v ambitu

Původně sympaticky tajemný námět povídky sráží řada nedostatků. Čtrnáctiletý Oldřich nejedná, nemluví a neuvažuje úměrně svému věku, navíc má znalosti, ke kterým přišel "bůchví" kde. Řešení případu se dobere díky nikdy neustávajícímu přísunu šťastných náhod, což je prohřešek proti zákonům pátera Knoxe, které by měl autor detektivky znát a ctít. To přitom není to nejhorší. Když je v klášterní zahradách nalezena oběť vraždy, má jiná zranění, způsobená jinou zbraní, než jaká jí byla uštědřena během vraždy. Za takový zločin proti detektivce přichází v úvahu jedině trest smrti - čili odpad!

A kdyby toho nebylo málo, tak proti po všech stránkách dokonalému Oldřichovi z Chlumu stojí celá kamarila strůjcu zločinu, která se chová jako hejno poplašených slepic vedené zvláště pitomým kohoutem. Naštěstí vše Oldřich vyřeší tím, že uplete pořádně překombinovanou léčku, do níž mu hlavní zloduch ochotně vleze. Bez jeho spolupráce byl přitom byl hrdina nahraný. Psychologie ostatních postav nestojí ani za řeč.

Věru hodně bídná a především odflánutá detektivka.