Vrak
Povídka od:
Jan Hlávka
Z knihy:
Capricorn 70
Pilot Charlie se živí jako mrchožrout. Hledá ztracené vesmírné lodě a inkasuje za ně nálezné. Nyní jeho tým objevil vrak Mantichory, která patřila již dvacet let nezvěstné admirálce Devermontové, masové vražedkyni.
Vrak
Rok vydání originálu: 2005
Komentáře (5)
Přidat komentář
Poviedka nás zavedie k skupinke ľudí živiacej sa nachádzaním nezvestných kozmických lodí. Nezačína sa zle, vlastne v rámci zbierky patrí k najlepším. Nastoľuje v sci-fi už klasický, ale mne stále neprejedený motív: čo sa stalo posádke opustenej lode? Pekne a čítavo sa rozbieha zápletka o vesmírnej nacistke. Technológie sú tiež uveriteľné. V istom momente sa prepne do ďalšej klasiky: vraždy v uzavretom priestore, ktoré nemal kto spáchať. Tu začína byť vidno hororový zámer, ktorý však mňa minul – nebála som sa ani trochu. Stále však ide o čítavý a nie úplne ľahko predvídateľný príbeh. Dojem trošku zhoršil záver. Opäť z neho sála márna snaha o desivosť a navyše je nelogický. Ako postavy skonštatovali, človek by na istom type uzavretého telesa nemal čo dýchať. Ale na konci to zrazu už nevadí?
Jan Hlávka prostě umí psát. Dokázal to už v sérii Algor a zde jenom potvrdil svou dobrou formu. :) Na necelých 50ti stránkách vybudoval super atmosféru a postavy a ten závěr... nádhera :) Za mne nejlepší povídka ze sbírky.
SPOILER
Jediné co mi trochu nesedlo je Transtator. Pokud jde o tak citlivou součástku jak mohla přežít pád do kyseliny?
Moc se mi líbila tísnivá atmosféra, která mě provázela téměř celou povídkou. V některých chvílích jsem snad ani nedýchal. Z původních 4* zvyšuju na plný počet :)
Opuštěný vrak, který skrývá svá tajemství, se stane pro vetřelce smrtelnou pastí. Klasická vyvražďovačka.
Směrnice OSN
prohlašovaly každou loď,
se kterou nebylo navázáno
spojení déle než dva roky,
za ztracenou.
Pan Hlávka napsal povídku z hlubokého vesmíru, plnou překvapení a hororových scén. Ta ponurost prostorů na starém vesmírném vraku z příběhu úplně vyzařuje. Čekal jsem masakr ne nepodobný Horizontu události, ale tohle nakonec vedlo úplně jiným směrem. Bylo to plné překvapení s ponurým zakončením. Trochu jsem doufal v jiný konec, ale to jsem si neuvědomil, že tohle pan Hlávka prostě zakončí podle svého. Úvodní povídka v tomto svazku a hned taková paráda.
Malá ochutnávka:
Kdo ona Denise Devermontová?
Místo odpovědi sebou jen trhl, jako předtím Ben. U něj jsem to chápal, ale takhle už jsem viděl reagovat i plno jiných lidí, mnohem starších a zkušenějších. To jméno nikdo neříkal jenom tak nahlas. Řeklo se prostě ona, a každý hned věděl, o koho jde, úplně jako v tý pohádce o zlým černokněžníkovi, kterýho se všichni tak báli, že místo jeho jména říkali jenom Ty-víš-kdo, co jsem četl jako malej kluk. Bylo to trapné a k smíchu . . .