V pracovně a v salóně

Povídka od: Lev Nikolajevič Tolstoj
Z knihy: Dětství, chlapectví, jinošství

Maman si sedla ke klavíru, my děti jsme si přinesly papír, tužky a barvy a usadily se kolem kulatého stolu, že budou malovat.
Nikoleňka měl jen modrou pastelku a napadlo ho nakreslit, co viděl na honu. Hbitě nakreslil modrého chlapce, jak jede na modrém koni, modré psy, ale nebyl si jistý, zda může nakreslit i modrého zajíce a tak se zvedl a běžel se zeptat otce do jeho pracovny. Ten mu odvětil, ale ano, můžeš, můj milý. Mamaloval tedy modrého zajíce, ale potom považoval za nutné přemalovat ho na keř. Keř se mu taky nezamlouval, tak z něho nakreslil strom, ze stromu stoh, ze stohu mrak, až nakonec měl papír celý modře pomazaný a se zlostí ho roztrhal a šel si zdřímnout do ušáku.
Přitom si všiml, že do pracovny ešel Jakub a s ním nějací vousatí muži v kaftanech. Zdálo se mu, že nyní není nic na světě důležitějšího, než to co se odehrává v pracovně. Potom tam vztoupil i rozrušený Karl Ivanyč, jejich učitel, a když vyšel, tak plakal. Potom vyšel otec a řekl maman, že nabídl Karlu Ivanyči, aby jel s nimi, k hochům tolik přilnul a následně jí ukázal lístek, na kterém stálo, co vše koupil chlapcům a že bude žádat ty peníze - při propuštění zpátky. Když Karl Ivanyč vstupoval do pracovny, tak si byl jistý, že bude z rodiny propuštěný, a postěžuje si na všechna příkoří, které v rodině zažil, ale když mu bylo nabídnuto, že může u nich zůstat a přestěhovat se s nimi do Moskvy, tak řekl, že u nich bude sloužit třeba i zadarmo, jak byl dojatý.
Papá mu dal tedy souhlas a řekl, že když by to bylo pro něho tak smutné, tak pro něho ještě smutnější a smí s nimi do Moskvy.

Komentáře (1)

Přidat komentář

---