Ta, která chodí třikrát

05.05.2020

Povídka pro náročnějšího čtenáře, plná náznaků a tápání, o co tady jde, jaký je cíl a pointa. Přestože šlo možná text podat jednodušším způsobem, pořád na mě z řádků dýchá kvalita povedeného minidílka, proto nakonec dávám tři hvězdy. (57%)

14.04.2019

S úvodní stránkou povídky jsem propadla pocitu, že mě čeká velmi dlouhých 30 stran, ale nakonec to nebylo až tak úmorné čtení. „Ta, která chodí třikrát“ připomíná znepokojivý sen, zvláštní, syrový, ponurý, matoucí, slepené útržky více či méně obtížně pochopitelných událostí. Tenhle literární surrealismus vyžaduje čtenáře, který je básníkem a filozofem současně… případně narkomanem:-). Já můžu rýmovat tak leda sprosťárny na zdi veřejných záchodků, mým největším filozofickým počinem je rozhodnutí, zda k léčbě močových cest zvolit Urinal nebo Uroval, a odmítám si dobrovolně zasrávat mozek oblbujícími berličkami. Takže nejsem vhodný konzument této povídky, přesto její podivnost shledávám zajímavou.

31.01.2016

Tak a já jsem ten, komu se povídka líbila. Někdy mi teda přišlo, že s používáním přirovnání to autor trochu přehání, ale jinak to nemělo chybu. Nechci moc prozrazovat, ale není to o pohledu do lidského podvědomí. Když si to uvědomíte, všechno pochopíte a můžete obdivovat autorovu fantazii. No a dokonce mě i občas něco pobavilo - Měl bych být vděčný? Asi ano. Asi bych měl. Asi bych ho měl obejmout a přijmout jako syna. Odnesl mě z toho bláznivého divadla a složil jako pytel starých kostí v téhle temné díře. Zachránil mě do vlhka a chladu a kapající vody. Díky můj zachránče, díky, můj Hrbáčku! ,,Zmrd," zaklel jsem tiše a utřel si tekoucí nos.