Stříbro je, když...
Povídka od:
Petra Neomillnerová
Z knihy:
Hry na bolest, Zaklínačka Lota
Pořadí v knize z roku 2014: 7.
(je dobré číst popořadě)
Poprvé vyšlo: Pevnost 3/2005.
Komentáře (3)
Přidat komentář
Důležitá povídka, protože tuším, že Uriáš se stane do budoucna celkem podstatnou postavou. Nejsem si jistý, co si mám o jeho postavě myslet, není tak docela sympatický, pravděpodobně proto, že nás autorka zatím nepustila do jeho hlavy. Ale možná časem mi přiroste k srdci stejně jako zaklínačská sebranka.
Úplne jednoduchá a priamočiara stavba príbehu o jednom masakri upírej hávede na zdánlivo opustenom cintoríne. Lota sa tu po prvýkrát stretne so svojím neskorším sexuálnym partnerom. Autorka dokázala aj z takto krátkej poviedky vyťažiť, čo sa dalo. Čierny, drsný až cynizmom zaváňajúci humor naozaj stojí za to. … a pre tých upírej problematiky neznalých, je tu aj informácia o tom, aký je rozdiel medzi upírom a vampírom. Ten rozdiel je dosť zásadný.
Poviedka patrí medzi tie „slabšie“ v knižke. Ak píšem „slabšie“, tak je to dosť relatívny pojem, keďže jej kvalita osciluje stále vysoko nad priemerom.
Akční a vtipná povídka. Moc mě to bavilo, protože po Lotě jsem měla v plánu sáhnout hned po téhle sbírce. Takže teď jsem na sérii zvědavá. Protože hned na začátku se dozvíme, že je Lota stejná jako ta slavná Anita. "Já s upiry nechodím. Já je zabíjím." No, a hups na něj :D