Strašidelný dům
Povídka od:
Edward George Bulwer Lytton
Z knihy:
Fantastické povídky, Strašidla, duchové & spol., Přeludy a přízraky, Strašidelný dům / V noci svatojanské
Nebezpečí v hotelových pokojích je jen „podskupinou“ nesčetné plejády povídek, jejichž hlavním motivem je STRAŠIDELNÝ DŮM či POKOJ a které se dodnes těší oblibě zvláště ve filmu. Snad je to nebývalá výzva fantazii, kterou tento motiv skýtá, jež inspirovala téměř všechny významné autory strašidelných příběhů, aby napsali alespoň jednu povídku s domem či pokojem, v němž straší.
Struktura většiny těchto příběhů je obdobná: Do domu se nastěhují nájemníci, kteří nezřídka nic nevědí o temné minulosti svého nového domova. Záhy však zjistí, že v domě nejsou sami, a buď strašidelným rejdům v domě přijdou na kloub, anebo jsou nuceni se odstěhovat. Český okultista a mystik Karel Weinfurter má pro strašidelné domy dokonce určité vysvětlení: „Tam, kde zahynuli jednotliví lidé s nějakým tajným nebo zjevným neukojeným přáním, s touhou vášnivou a prudkou a zaživa nikdy nesplněnou, dochází také k projevům strašidelným, když taková osoba zemřela.“
Dramatickou variantou je pak rozhodnutí hrdiny vsadit se, že ve strašidelném domě (pokoji atd.) přečká noc. Důsledky bývají pro takového odvážlivce většinou osudné...
Bulwer-Lytton byl ve své době velmi slavným autorem především díky historickým románům Poslední dny Pompejí, Rienzi a dalším. Kromě toho napsal několik strašidelných příběhů, např. Podivná historie či okultní román Zanoni. Jednou z nejslavnějších povídek 19. století s motivem strašidelného domu je bezesporu jeho Strašidelný dům.
Rafinovanou psychologickou variantou tohoto motivu je povídka Charlottě Perkinsové-Stetsonové-Gilmanové Žlutá tapeta, působivý příběh Holubi z pekel o strašidelném domě napsal autor slavného Conana, Robert E. Howard. Motiv strašidelného pokoje a domu nadále „straší“ v současných hororech, například ve slavné zfilmované novele Hellraiser Cliva Barkera. Shirley Jacksonová tento motiv excelentně zpracovala v románu Strašidelný Hill House.
The Haunted and the Haunters
Rok vydání originálu: 1859
Komentáře (3)
Přidat komentář
Velmi ambivalentní dílko. Ni dobré, ni špatné. Působivé budování atmosféry.
Sice mi některé pasáže přišly nudné a zbytečné (ale co já vím, třeba jsou zasvěcovací, že ano?), ale celkově je povídka vedena zcela jinak, než tomu u podobných povídek bývá. Když už se objeví ona hrůza v domě, nejenom, že zde je pokus o jakousi rádoby vědeckou interpretaci, i když na vachrlatých nohách, ale děj dále pokračuje ke střetu, který nakonec vyzní velmi ambivalentně. Napětí povídka udržuje, popisy jsou velmi sugestivní, některé detaily nedovysvětluje, závěr je vynikající, i když se mi jako obyčejnému čtenáři až tak nelíbil.
Tahle povídka byla něco pro mě. To budování atmosféry, zdánlivá sebejistota hlavní postavy, její skepticismus, snaha o vysvětlení paranormálních jevů, zakomponování tehdy oblíbeného mesmerismu, síly vůle, rodinné tragédie. Výborný viktoriánský duchařský thriller, který si víc než dobře dovedu představit zfilmovaný. Protože ta myšlenková projekce se Lyttonovi skutečně povedla. Může to být zajisté dáno mými vlastními sklony, což by na věci nic neměnilo, protože díky tomu bude tento Strašidelný dům mým oblíbeným místem, stejně jako se stal lákavým pro hlavní postavu povídky.