Prokletí Pendragonů / Záhuba Pendragonů

19.07.2019

5* … už jen za ten krásný popis Cornwallského kraje, plného podivných pověstí a romantické přírody:
„Nastal jeden z těch vzácných stavů ovzduší, kdy se zdá, že někdo odtáhl zakouřené sklíčko mezi námi a přírodou: za takového dne se skví i temné barvy víc než jasné barvy ve dnech podmračnějších. Pošlapaná půda na březích řek a rašelinný povlak kaluží nevypadaly špinavě šedě, nýbrž jako planoucí hněď a temné lesy šumící ve větru nevypadaly jako jindy matně modré pouhou dálkou nebo hloubkou, ale spíš jako větrem zmítané chuchvalce živě fialového květu. Tuto magickou čistotu a výraznost barev zvyšovalo ještě pro Brownovy pomalu okřívající smysly něco romantického a dokonce tajuplného i v samém utváření krajiny.“

To, že se v zákrutu řeky náhle objeví podivná stavba … je jen bonusem, třešničkou na dortu :-) …

“Tohle místo patří starému Pendragonovi, kterému tady říkáme Admirál,” …

“Cestovatelé se na budovu dívali s paradoxním pocitem, který se nás zmocňuje, když nám něco připomíná a my přitom víme, že to je něco docela jiného…
Otec Brown byl zmaten, ale nikdo nedovedl svůj zmatek líp rozebrat než on. Napadlo mu, když o tom uvažoval, že pocit nenáležitosti tady asi vzniká, poněvadž určité formy je dosaženo nepatřičným materiálem, jako kdyby člověk viděl cylindr z plechu nebo kostkovaný frak.”

No není tohle naprostá paráda? Zvlášť když je opředená starou pověstí, která stojí u zrodu záhady … a vítá vás zahradník … „zarostlý a zakaboněný hromotluk“ :-) … jenže otci Brownovi stačí pohled na starý reliéf a … „Vida,” mumlal si otec Brown a mžoural.. .tady máme celou legendu … jako na dlani“ …

Za mě naopak, viz. komentář níže, tady je dobře vidět, že co čtenář, to jiné chutě :-), příběh, který jsem si opravdu užila :-).

18.04.2019

Důvtipně vymyšlený příběh.