Pohřební bůh

25.03.2021

Předem upozorňuji, že téměř jistě vyzradím děj. Jedna z těch delších povídek, ač stále krátkých, ve které se opět objevuje oblíbený motiv pana Smithe, nekromancie. Celá povídka se motá kolem smrti a samozřejmě boha. Jak už tomu tak v univerzu Lovecrafta a spol. bývá, bůh se ukazuje být skutečnou entitou. V tomto případě ve své podstatě entitou nikoliv vyloženě negativní. Ano, požírá těla mrtvých, ovšem můžeme argumentovat, že když platí jedna strana dohody (což nebylo od začátku jisté), platí i ta druhá strana dohody. Tedy když opravdu likviduje, nebo se živí mrtvými těly, může na oplátku opravdu být ochráncem města.

Zajímavou myšlenkou zde může být jistě postavení k ostatkům. Způsob, kterým Mordiggian těla požírá, působí čistě a velice rychle, na rozdíl například od takového ghúla, a to nás staví před otázku, zda je to v něčem horší, nežli jejich spalování. Nu a na rozdíl od spalování z varianty „papej, bože“ můžeme recipročně něco získat. Je to zajímavé dilema v tom městě, ne že ne.