Nemesis
Povídka od:
Roman Bureš
Z knihy:
Ve stínu apokalypsy, Vítejte v Pekle
Pan Liška se svým psem přežívají na vylidněném sídlišti a odpočítávají dny, které zbývají k nezadržitelně se blížícímu konci světa.
Komentáře (8)
Přidat komentář
Zatím nejlepší povídka. Škoda, že je tak krátká. Pěkně popsané poslední dny planety z pohledu hlavního "hrdiny"...
Od pana Bureše jsem zatím četl jen Inferium, ale moc se mi líbilo.
Tohle nebylo špatné, ale sálalo z toho na mě něco co jsem s odstupem pojmenoval jako bezmoc, ale při čtení to bylo spíš znechucení. Chladnokrevnost hlavního hrdiny mi byla až nepříjemná a jeho chování mi přišlo dost rozpačité, ale hlavně jsem úplně nepobral důvod apokalypsy.
Jedinečné. Postapo v ryzí podobě. Zmar, očekávání konce. Na pár stránkách vše, co dělá tento žánr tak krásným.
Rozhlížím se a hledám Ji.
Nemesis. Každou chvíli vyjde,
do té doby to musím vydržet.
V údolí poletují kameny,
skála se pode mnou rozpadá.....
Zajímavě pojatá postapo. Obsahuje strach, lásku, brutalitu, odpuštění a konec. Nutí člověka žijícího na panelákových sídlištích přemýšlet o tom, nakolik vydrží paneláky jakékoliv otřesy. Jaká je životnost těchto staveb? Kolik vydrží z Richterovi stupnice? (místní magnitudo zemětřesení) Samozřejmě, že se vlastně o tohle nejedná. Jedná se o příběh člověka, který je ochoten vykonat druh službičky, na kterou spousta lidí nemá žaludek ani náturu.
Malá ochutnávka:
Na sídliště mám z devátého patra pěkný výhled. Panelák naproti konečně přestal hořet, poslední dvě patra jsou očouzená do černa. Pan Hlaváček stále leží na chodníku, kam před dvěma dny dopadl. Jeho tělo ohraničuje rozprsknutá květina skoro černé zaschlé krve. Ulice jsou pusté a prázdné.
No a po skoro dobře odvedené práci přijde zasloužený konec. Líbí se mi pointa, kdy si to hlavní hrdina doslova užívá. Jen pro ten dnešní den....... Sice jsem vybral jenom jeden citát a vložil ho panu Burešovi na jeho profil, ale povídka je povedená. Možná by Z toho byl i dobrý knižní příběh.
Citát: Planeta se proměnila v obrovský vibrátor, který bůh zapomněl vypnout.
Výborná povídka, byť z těch kratších, ale atmosféra je tak hustá, že v porovnání s ní je mlha u rybníku Brčálníku jen slabým odvarem. Apokalypsa se blíží, konec lidstva taky a autor krásně vystihnul poslední dny existence civilizace na příkladu jednoho hrdiny a pár postav okolo něj.
Nejkratší povídka celé sbírky a přitom nejvíc vystihuje téma první části knihy Ve víru apokalypsy. Konec světa v přímém přenosu.
Tato povídka z antologie "Ve stínu apokalypsy" je rozhodně a jednoznačně největší ozdobou této antologie. Svou atmosférou s přehledem a definitivně drtí všechny ostatní povídky a to včetně té Kotletovy. Že Roman Bureš umí a je čerstvým větrem v české fantastice, už dokázal svou trilogií "Propast času", kterou také vřele doporučuji přečíst.
Apokalypsa bez démonů a emzáků, jen vesmírná katastrofa. Konec je neodvratný a nelze utéct. Syrový příběh.