Na Vilným veršku
Povídka od:
Susanna Clarke
Z knihy:
Dámy z Grace Adieu a jiné povídky
Variace na pohádku Rumpelstilskin, vyprávěná "lidovým nářečím".
On Lickerish Hill
Rok vydání originálu: 1997
Komentáře (2)
Přidat komentář
Tohle musel být ukrutný překladatelský oříšek. Svérázně podaná verze pohádky o Rampelníkovi v jakémsi staro-buranském pseudonářečí mi dala také zabrat - a to jsem ji pouze četla. Přitom jsem se k "Dámám z Grace Adieu" uchýlila v touze po krásném, všestranně vymazleném textu a teď tohle :-).
"Nynčko zlomyslníci voteuřou pusy a lži vyletí a budou bzučeť kolem světa, ale prauda se má tak, že ty vdolečky (co je máti napekla) byly diuně maličký a já je z jistejch naléhavejch a soukromejch důvodů - totiž z velkýho a náhlýho hladu - všeckny snělla a máti se na mě pak hrubě hněvala. Vztekle mi předpověděla, že mě postihnou hrozný katastrofy (chudoba, vdauky s žebráci a cikáni atd., atd.). Ale, jak poudal pan Aubrey, taková pěkná panenka jako já nemůže zustať stará krůsňa, a tak sem si vzala sira Johna Sowrestona a přišla do Pipersovy usellosti."
Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami; být konec nápaditější / překvapivější, přiklonila bych se k vyšší hodnotě. 65-70%
Forma to ke čtení není jednoduchá a příběh je to daleko ponurejší než ten předchozí. Přesto je to moc příjemná povídka. Celkově v ní není tolik autorské intence jako v jiných, přesto za mě skvělé.
"... Pane Aubrey," řekla sem, "znáte ňáký zaříkadlo na přivolání permoníků?"
"Hned několik!" vodpověděl pan Aubrey. "Sepsal je pan Ashmole - což je jeden vznešenej učenec a sběratel, co věnoval svou sbírku starejch tisků univerzitě v Oxfordu."
Vážně mě Čas čarodějnic bude už navěky pronásledovat?! Ashmole, všude samej Ashmole.... (Pokud nevíte o co jde, tak můj poslední výkřik prostě ignorujte...)