Mrtvolné shromáždění
Povídka od:
Josh Reynolds
Z knihy:
Ztracené příběhy: Gotrek & Felix
Popis není zatím k dispozici.
Charnel Congress
Rok vydání originálu: 2012
Komentáře (2)
Přidat komentář
Ale ano, proč ne? Tohle je ve skutečnosti dost dobrá povídka. Nebo spíše novela, ale k tomu se vrátím v komentáři k celé knize.
Pravdou je, že děj je předvídatelný, v tom má „Gordonlord“ v komentáři ke knize pravdu. Je to Warhammer, ten je vždy předvídatelný po pěti stranách a to bych skoro tvrdil, že zrovna tahle povídka je zápletkou ještě docela složitá. Děj se nám dvakrát láme z původního směru, takže bych byl spíše shovívavý. A sakra, po Tolkienovi je už vždy fantasy v zásadě předvídatelná, to pardon, ale hrdinská fantasy nakonec ani neumí být nepředvídatelná. Ještě tak vysoká fantasy (právě Pán prstenů, možná Píseň ledu a ohně, Zeměplocha, ty dokáží být překvapivé), ale brakovka jako Je Warhammer ne a nelze na ni tento nárok klást.
Zmíněn byl i problém postav. Kniha obsahuje dohromady tak patnáct jmen. Vážně je tak těžké si v tom udržet orientaci? Já s tím problém neměl, ale… budiž.
Nu a k ději… Je fajn. Obecně si myslím, že povídkový styl (či styl kratších novel, jak říkám, to je složitější), je pro Zabíječe mnohem příznivější nežli dlouhé novely. King dost možná udělal chybu, když po Zabíječi trolů přešel k polorománové formě. Kratší příběhy, které se nesnaží hrát si na nějakou hloubku jsou podle mne přijatelnější a člověk se u nich nestihne nudit. Kor, když, jak jsem napsal, děj dojde alespoň dvou zlomů a na scéně se objeví tak zajímavé postavičky jako mistr M., nebo mistr V. Navíc je to pak lorově zajímavé a to já vždy ocením.
Tento kousek je na odpočinek opravdu fajn a nemám k němu vlastně žádné větší výtky.
Hah! Málem bych zapomněl na jednu malou výtku! Pravdou je, že Gotrek je... jiný. Moc ukecaný, moc se svým okolím interaguje, chová se pro něj poněkud nepřirozeně. Gotrek se Reynoldsovi opravdu příliš nepovedl a už se trošičku obávám Cesty lebek a Hadí královny, kterážto díla na mě čekají v knihovně.
(SPOILER) Styl psaní je Kingovi dost podobný, ale Reynolds Gotreka prostě neumí. Jednou mu to vychází, podruhé už zase někde tápe. Po Cestě lebek a Hadí královně jsem ani nečekal nic extra a taky jsem nic extra nedostal. Reynolds se snaží, ale prostě tomu stále dost chybí.
Příběh jako takový je prvoplánový, ale co od povídky/novely taky očekávat. Von Carstein mi tam moc nesedí a je tam jako pěst na Gotrekovův oční důlek. Téma Lovců čarodějnic a nějaké té upíří no name konkláve by bylo lepší.
I tak je to z těch čtyř příběhů ten nejpovedenější. A nevím, jestli je to dobře, nebo špatně.