Krátká zastávka na dlouhé cestě
Povídka od:
Miroslav Žamboch
Z knihy:
Armáda
Bakly se při přesunu od jednoho úkolu k druhému, zastavuje na malém osamoceném statku. Za jídlo a pití nemá čím zaplatit a tak naštípe dřevo a opraví některé nástroje. V den, kdy má odejít se na statku ukážou výběrčí peněz, poskytující farmáři ochranu. Chtějí však i něco navíc. Bakly neváhá a masakr může začít.
Vyšlo také v Pevnosti 8/2015.
Komentáře (2)
Přidat komentář
Vždy se najde drobnost,
kterou někdo pozná,
která prozradí, kde ti muži našli smrt.
Asi nechcete, aby se vám někdo mstil....
Musíte ty věci zakopat.
Tohle se mi strašně líbí. Jednoduchý příběh, jednoduchá zápletka a perfektní vyvrcholení. Krev, více krve, smrt – Bakly řádí. Pan Žamboch dokázal v nejkratší povídce tohoto svazku, jak je Bakly prostý a jednoduchý. Zná jen zabíjení a smrt, ale zároveň zde ochraňuje absolutně neznámého farmáře a jeho dceru. Spisovatel zde dokazuje, že i Bakly má srdce a pomůže lidem v nouzi.
Malá ochutnávka:
Proč, proč jste si nevzal všechno, co jste potřeboval, a místo toho dřel kvůli troše jídla? Zeptal se, než jsem vyjel branou ven. Mohl jste nás zabít stejně snadno jako je.
...Nebylo to zase tak snadné, opravil jsem ho. Ale s vámi by to bylo snadné.
Pak jsem se zamyslel nad jeho otázkou.
Existuje hranice, přes které, když ji muž překročí, není cesty zpátky, řekl jsem po chvíli ticha.
Chápavě přikývl.
Já už ji dávno překročil, ale zatím stále vím, že existuje.
Čim víc krve přitom stříká, tím víc je příběh poutavý. Prostřední a nejkratší povídka je prostě perfektním dobrodružstvím a ukazuje, jak je nádherné a lehké a prosté, napsat něco takového. Na pár větách a slovech se tu odehrává skoro životní příběh. Tleskám panu Žambochovi, za jednoduchost, přímočarost a žasnu nad tím, jak dokáže na malém prostoru rozvinout velký příběh. Tato povídka vyšla v časopise Pevnost a tohle je její knižní prvotina.
Citát: Bylo ještě tolik práce, kterou bylo nutné udělat, a tolik lidí, které jsem musel zabít.
Povídku jsem znala z Pevnosti. Bakly ochraňuje rodinu farmáře, který mu poskytl jídlo a střechu nad hlavou. Podělí se s ním o své morální krédo.
"Existuje hranice, přes kterou, když ji muž překročí, není cesty zpátky. Já ji už dávno překročil, ale zatím stále vím, že existuje."