Kdo tancoval s povětrnou vílou
Povídka od:
Jakub D. Kočí
Z knihy:
Pod kočičími hlavami
Pražská prostitutka Beáta se chce zbavit svého prokletí, kvůli němuž ji pronásledují zemřelí lidé, ať už sebevrazi či zastřelení parašutisté z krypty kostela sv.Cyrila a Metoděje.
Komentáře (4)
Přidat komentář
Skvělý rozjezd, potom se příběh odklonil pro mě neatraktivním směrem – prostředím i tématicky. Tím pádem ani moc nežehrám na nezajímavě zpracované charaktery nebo vcelku průměrnou pointu. Prostě mi povídka s výjimkou perfektně hororového úvodu příliš nesedla. První kapitola 95%, střed 50%, závěr 60%.
Zpracování se mi líbilo a uznávám, že jsem si ten konec musel přečíst dvakrát, než mi docvaklo, jak to vlastně bylo myšleno. Prolínání reality a fantazie je zde plynulé a autor využil všechen potenciál námětu, který pro mě nebyl až tak zajímavý.
V úvodu se o autorovi píše, že píše poezii, ale dle úvodní rýmovačky, kterou doprovází gramatická chyba, to asi nebude slavné. Celá povídka se pak vznáší ve velkém otazníku, co je za tím vším, závěr to sice objasňuje, ale zároveň pohřbívá celou pointu do bažiny podprůměru. Jediné, co zde stojí za zmínku, je krásné přirovnání "Noc byla jako pečlivě uzavřený měšec s jediným zlaťákem". Ale kvůli jedné větě tři hvězdy opravdu nedám, ty si nechávám pro kvalitní čtivo. (42%)