Druhá protisměrná
Povídka od:
Filip Gotfrid
Z knihy:
Pod kočičími hlavami
Atmosférou i obsahem navazuje na předrevoluční tvorbu, Praha nová a magická, Praha tramvajových zastávek, kolejí a dep. Pouť lze podniknout i vsedě na plastové sedačce za zvuku řidičových hlášení o stanicích. Vědět kam jedu vůbec nemusí znamenat znalost povahy toho místa.
recenzoval Jan Havliš
Komentáře (5)
Přidat komentář
Tak jo, kdybych někdy nedejbože musela do Prahy, nebudu tam k přesunům používat tramvaje… a pro jistotu ani metro. Automobilová doprava je tam hustá, parkovací místa chybí, takže zbývá pohon vlastních sil, což je s ohledem na velikost metropole asi kapku problém. Raději tedy nebudu jezdit do Prahy. Pravda, ostravské tramvaje také umí pasažéra přepravit do znepokojivé reality - zvláště v Přívoze nedoporučuji vystupovat - a vsadím se, že i brněnské šaliny mají své zajímavé trasy a zastávky, kde se normální člověk netouží vyskytnout.
V této povídce se nalézá to, čemu já říkám hororová atmosféra. Ne krváky a obludy, ale strach z neznáma a beznaděj. Námět mi přijde trochu infantilní(když si jako děti vyprávíte o černý sanitce), ale zpracování se mi líbí. A když znáte tyto trasy tramvají, dobře se to v hlavě promítá...
Super povídka, umocněná tím, že v době četby jsem bydlela přímo v místech dění :o)
Krásná povídka, která mi navždy utkví v hlavě, ten námět jakoby z oka vypadl románu Dallas 67 od Kinga (mimořádně skvělá záležitost, doporučuji), jen ta logika hodně hapruje - jednak koncepce "tramvají navíc" sama o sobě, a také ty řidiče možná někdo postrádá (nebo jsou "odjinud"?). Líbilo se velice a vyvolalo hrůzyplné představy (71%).