Čičikovovo putování

12.02.2023

Překvapím vás? Asi ano. Za mě nejlepší text na těch 309 stranách, které jsem z Poháru života zatím přečetl. Jako fakt, lepší než Zápisky mladého lékaře… no dobře, to asi ne, ale fakt je tato povídka skvělá. Pozor, následuje kompletní vyzrazení děje. Ne, že by na tom sešlo.

Její rámování je naprosto dokonalé – sen. Tento sen však umožnil autorovi průlom – zlomil na okamžik čas a stal se autorem postmoderní povídky. Povídka je totiž o panu Čičikovovi. Protagonistovi Mrtvých duší Gogola. Čičikov se vrací po 150 letech, tentokrát neobchoduje mrtvými dušemi, ale, jako správný kapitalista, kterým vždy byl, s akciemi. Vytvoří mnoho miliard a pak tyto miliardy nechá zmizet. Nu… Autor akceptuje, že Čičikov je knižní postava. Povolání? Literární postava. Reflektuje jeho činy života minulého (a sama postava reflektuje to, jak jej napsal Gogol) a dává mu život nový jen proto, aby do děje nakonec vstoupil a vše vyřešil, doslova jako deus ex machina („A v tom jsem se vynořil já jako nějaký deus ex machina…). Odměna může být fantastická. Autor si však uvědomuje, ne!, to by nebylo dostatečně vznešené a já si s tím ostatně mohu dělat co chci – dejte mi Gogola.

Postmoderna – sen, hra. Perfektní, skvělé, precizní! Nemám slov, jsem z této povídky nadšen!

P.s. Plně si uvědomuji, že autor není vypravěč a jediný, kdo do textu vstupuje je vypravěč, nikoliv autor. Myslím však, že je plným právem autora se s narátorem ztotožnit.