Bledě modré ženské písmo
Povídka od:
Franz Werfel
Z knihy:
Ne vrah, zavražděný je vinen (4 povídky), Ne vrah, zavražděný je vinen (7 povídek)
Leonidasovi, coby chudičkému studentovi z nemajetné rodiny, jednoho dne jeho zasebevražděný spolužák odkáže skoro nový frak. Oblek, který je vstupenkou do lepší společnosti. Hned první ples jej katapultuje do lepší společnosti, rychle a strmě stoupá na společenském žebříčku až ke svatbě s milionářskou dcerou, překrásnou Amélií, která si svatbu prosadila proto všemu svému příbuzenstvu.
Teď slaví padesátku a má bohatství i postavení, o kterém si ani neodvážil snít. Mezi narozeninovými blahopřáními se ale objeví dopis psaný bleděmodrým ženským písmem, písmem, které z hlubin zapomnění vytáhlo 18 let starý příběh.
Originální název:
Rok vydání originálu: 1941
Eine blaßblaue Frauenschrift
Rok vydání originálu: 1941
Leonidas si žije na vysoké noze, má skvělé postavení a dokonalý život. Jenže mezi blahopřáními k narozeninám je obálka nadepsaná známým bleděmodrým ženským písmem a oživí 8 let starou historii setkání s jeho nositelkou. Leoidas znejistí a ocitá se na zásadní životní křižovatce, zda zničit všechno, co má, nebo nechat věci při starém.
Naprosto dokonalá psychologická novelka. Zápletka může znít plytce (nechci spojlerovat), leč jazyk, který Werfel používá, je tak vycizelovaný a popisy tak strhující, že o nějaké plytkosti nemůže být ani řeč. Stylem a psychologičností bych to přirovnala třeba k Havlíčkově Neviditelnému nebo Řezáčově Rozhraní.