–30–
Povídka od:
Laird Barron
Z knihy:
Okultace a jiné povídky
Vědecký tým se vydá zkoumat kojoty a místo jejich pobytu. Samota je dlouhá, a to i ve dvou. Možná o to víc. Ale je to jenom samotnou nebo se role změnily a z pozorovatelů se staly pozorovaní?
–30–
Rok vydání originálu: 2010
Komentáře (3)
Přidat komentář
Stejně jako u dobré poloviny Barronových povídek, nemůžu říct, že jsem to pochopil. Hranice mezi tím, co se skutečně děje, a tím, co je jen výplodem horečnatého šílenství, de facto neexistuje. Ale z pohledu hrdiny příběhu je to vlastně jedno. A atmosféru to má hustou, hustší než je mlha kolem rybníčku Brčálník. Hustou tak, že by se narozdíl od tý mlhy snad ani nožem krájet nedala...
Totální výmaz. Jak jsem stále čekala, co se stane, a skládala si možné scénáře, na konci jsem tak jako tak byla překvapená.
Barron vo svojom texte zmiešal niekoľko ingrediencíí, dochutil ho psychedelickým tripom a ukončil razantne a podľa očakávania. Tentokrát mu to však veľmi nevyšlo. Občas som sa strácal v tom, kde sa vlastne nachádzam. Splieta tam čosi o Marsovských poliach, následne o Aljaške, aby to uhral napokon na satanizmus alebo podobný kult. Čiastočne za tú dezorientáciu môže asi moja nepozornosť, ale toto psycho ma akosi neohromilo a cítil som z neho poopičný stav…