Stř3l3nka Stř3l3nka oblíbené citáty

☰ menu

 „ "I ten nejotrlejší člověk má v srdci struny, které ho rozechvějí, jakmile se jich dotknete. I člověk nadobro rozvrácený, jemuž je život i smrt pro smích, přestává s některými věcmi žertovat." (Maska červené smrti)“
— Edgar Allan Poe
„ Pamatovat si sen je skoro stejně těžké jako chytit do ruky ptáčka. Ale čas od času se stane, že ptáček přiletí a posadí se nám na rameno sám od sebe. (Haló! Je tu někdo?)“
— Jostein Gaarder
„ Některé nápady bylo rozhodně prozíravé schovat si do budoucna, nemá smysl vyplýtvat všechny chytré myšlenky najednou. (Principálova dcera)“
— Jostein Gaarder
„ Nechoď na mě s tím, že příroda není zázrak. Neříkej mi, že svět není pohádka. Ten, kdo nepochopil, si toho možná všimne až těsně předtím, než se pohádka bude chýlit ke konci. Pak člověk dostane poslední šanci strhnout si klapky z očí, poslední příležitost protřít si oči úžasem a oddat se tomuhle zázraku, se kterým se teď loučí a musí ho opustit. Snad chápeš, co se snažím vyjádřit. Nevím o nikom, kdo bys se s pláčem loučil s Euklidovou geometrií nebo periodickým systémem prvků. Nikdo neuroní ani slzu proto, že se odpojil od internetu nebo zapomněl násobilku. Člověk se loučí se světem, s životem, s pohádkou. Pak se loučí i s okruhem lidí, které má doopravdy rád. (Dívka s pomeranči)“
— Jostein Gaarder
„ Lidé by z toho šíleli, kdyby astronomové objevili novou planetu. Ale zastavit se v úžasu nad svou vlastní nedokážou.“
— Jostein Gaarder
„ Jsme na světě jenom jednou a teď. (Dívka s pomeranči)“
— Jostein Gaarder
„ Je zpravidla snadnější někoho utěšovat, jestliže jsme sami někdy upadli do nejhlubšího zoufalství. (Principálova dcera)“
— Jostein Gaarder
„ Filosofie vznikla jako důsledek lidské zvědavosti.“
— Jostein Gaarder
„ Člověk si nemůže dokonale uvědomovat, že je, dokud si neuvědomí, že jednou umře. Stejně tak není možné uvažovat o tom, že člověk umře, aby se zároveň nevynořila myšlenka na to, jak je fantastické žít. (Sofiin svět)“
— Jostein Gaarder
„ Čím hlubší je temnota, tím výrazněji ji každý paprsek pronikne.“
— Jostein Gaarder
„ Čas nejde. Čas ani netiká. Jdeme my a tikají naše hodinky. Čas se prokousává historií stejně bez hlesu a neúprosně jako slunce vychází na východě a zapadá na západě. Čas boří velké civilizace, hlodá na starých památkách a zakusuje se do jednoho lidského pokolení za druhým. Proto se říká "zub času". Protože čas hryže a kouše a mezi čelistmi jsme my.“
— Jostein Gaarder
„ Co by sis vybral, kdybys dostal tu možnost? Rozhodl by ses žít krátkou chvilku na Zemi a pak být po pár letech od všeho odtržen a nikdy nemít možnost se vrátit? Anebo bys s díky odmítl? (Dívka s pomeranči)“
— Jostein Gaarder
„ Běháme po zemi jako postavy v nějaké pohádce. Souhlasně přikyvujeme a usmíváme se na sebe, jako bychom říkali: ,,Ahoj, tak my tady spolu žijeme! Jsme součástí stejné skutečnosti - nebo stejné pohádky....´´ Není to neuvěřitelné? Žijeme spolu na jedné planetě uprostřed vesmíru. Ale už brzy budeme ze své dráhy jako mávnutím proutku odstaveni. Abrakadabra - a jsme pryč.“
— Jostein Gaarder
„ Ani náhodou nevěřím tomu, že jsme na světě sami, kdepak. Vesmír kypí životem. Háček je v tom, že na otázku, zda jsme sami, nikdy nemůžeme dostat žádnou odpověď. Galaxie jsou jako odlehlé ostrovy bez lodního spojení.“
— Jostein Gaarder