Soukromá tajemství (Mornštajnová, Šabach,...)
novinky
PR článek, 30.10.2020
Alena Mornštajnová, Petr Šabach, Aňa Geislerová, Jaroslav Rudiš, Petra Dvořáková, Marek Epstein, Bianca Bellová a Pavla Koucká.
Anna by ani za nic své matce nepřiznala, že její manžel není, jemně řečeno, tak dokonalý muž, jako byl její táta, jehož ale nikdy nepoznala. Ovšem Lucie, ta nechce říct o otci svého doposud nenarozeného dítěte vůbec nic. Pan Gruss zase trvá na tom, že mezi půlnocí a jednou hodinou ranní musí být vrátnice Šternberského paláce zamčená a tedy mimo provoz, kdežto Milada odmítá kohokoliv do zámecké školní kaple pustit už bůhvíkolik let. Pro vypravěče povídky Jaroslava Rudiše je záhadou, co se dělo včera večer a proč má na balkóně na keříku navěšená rajčata z nedaleké večerky, zatímco pro hrdinu Marka Epsteina je velkou záhadou jeho nový telefon. A jak spolu asi souvisí mikulovský židovský hřbitov s prvním mléčným zubem malé Ester...? Tohle všechno a ještě mnohem víc se dozvíte po přečtení povídek oblíbených českých autorů v novém sborníku Soukromá tajemství z edice Česká povídka. Vychází také jako audiokniha pod nakladatelskou značkou Témbr.
Ukázka z knihy (z povídky Aleny Mornštajnové Pohádky):
„Vlak dorazil do cílové stanice s půlhodinovým zpožděním. Byla unavená. Ríša v kupé chvíli neposeděl, Anna měla co dělat, aby ho zabavila. Schody z vagonu na peron byly vysoké, tak nejdřív pomohla vystoupit Ríšovi a pak vyndala tašky. Toužebně se rozhlédla po nástupišti. Byla by ráda, kdyby na ně Honza čekal u vlaku a pomohl jí se zavazadly, ale nebyl tam. Povzdechla si. Snad nezapomněl, že mají přijet, a bude před nádražní budovou.
Byl tam. Skláněl se nad autem a prohlížel kapotu. Když se k němu dovlekla, položila tašky na zem a nasadila úsměv. „Ahoj, díky, že jsi pro nás přijel."
Otočil se. „Podívej se, no… podívej se." Ukazoval na škrábanec na přední straně auta.
Anna se naklonila blíž. „Nic to není. Jen malý škrábanec."
„Jak můžeš říct takovou pitomost? Na tom vůbec nezáleží, jestli je to škrábnuté trochu nebo moc, musí se vyměnit celý plech."
Anna otevřela zadní dveře a posadila Ríšu do autosedačky. „Naštěstí máš havarijní pojištění."
„Co to meleš? Budu muset vysolit pět tisíc za spoluúčast."
Anna viděla, že jsou jakékoliv námitky zbytečné, a netoužila po ničem jiném, než být konečně doma, uložit Ríšu do postele, uvařit si hrnek meduňkového čaje a jít si lehnout. Z těžkých tašek jí rozbolela ramena a cítila, jak jí bolest stoupá podél páteře do hlavy. „Hm," řekla jen.
„Hm? Tak pro tebe je to hm? Protože ty nevyděláváš, válíš se doma, zatímco já musím každé ráno vstát a jít makat, abys měla na ten svůj pohodlný život."
Anna se přesvědčila, že je Ríša v sedačce správně připoutaný, naložila tašky a batoh do kufru a posadila se na sedadlo spolujezdce.
Honza se vsoukal za volant a vztekle zavřel dveře. Na Ríšu se za celou dobu ani nepodíval. Anna cítila, jak ji pálí v krku a do očí se jí tlačí slzy.
Honza se na ni podíval. „Proč zase řveš?"
Soukromá tajemství
* antologie
Anna by ani za nic své matce nepřiznala, že její manžel není, jemně řečeno, tak dokonalý muž jako byl její táta, jehož ale nikdy nepoznala, ovšem Lucie, ta nechce říct o otci svého doposud nenarozeného dítěte vůbec nic. Pan Gruss ... více