Šikmý kostel: kniha, která vyvolává emoce

novinky

PR článek, 23.02.2020
Šikmý kostel: kniha, která vyvolává emoce

Zkušený čtenář ví, že dobře napsaný román dokáže připoutat velikou pozornost i k místům, která byla do té doby neznámá. Dobrým důkazem tohoto tvrzení je například Žítková, proslavená Kateřinou Tučkovou v Žítkovských bohyních. A nyní se takovýmto místem stává stará Karwiná – tedy město, které kdysi vyrostlo do bohatství a slávy, aby po několika desítkách let úplně zmizelo z povrchu země. Zbyl z něj jenom šikmý kostel, podle kterého je nazván neobyčejně vyzrálý debut Karin Lednické.

Šikmý kostel je román mnohovrstevnatý, dramatický, vybízející k zamyšlení. O mnohých historických událostech se z něj český čtenář dovídá vůbec poprvé. A především je napsaný tak, že se od něj nebudete umět odtrhnout – což ostatně dokazují nadšené ohlasy prvních čtenářů, kteří autorku připisují na seznam nejzvučnějších jmen současného českého literárního světa.

Román vychází v tištěné i elektronické podobě; audioknihu pro OneHotBook skvostně načetla Vilma Cibulková. A zde je rozhovor s jeho autorkou.

Na pultech knihkupectví se před několika dny objevila vaše románová prvotina. Odborná veřejnost i čtenáři nešetří chválou, oceňují její neobyčejnou vyzrálost a sílu výpovědi. To je asi splněný sen každého začínajícího autora?
Ano, je to tak. Z prvních reakcí mám jako autorka obrovskou radost, protože do románu Šikmý kostel jsem vložila obrovské množství času a energie, považuji ho za svůj nejvýznamnější životní projekt, a proto mě nesmírně těší, že vyvolává tak příznivé odezvy.

Jak jste se dostala k tématu vašeho románu?
To téma si mě vlastně našlo samo. Měla jsem v úmyslu napsat povídku, jejíž děj měl být zasazen právě ke starému kostelu v zaniklé Karviné. Ale když jsem začala sbírat materiál, zjistila jsem, že toto téma vydá na román. A posléze se ukázalo, že zaniklá Karviná a její okolí skrývá tolik dramatických a nikdy dříve literárně nezpracovaných příběhů a historických událostí, že se mi téma rozrostlo do trilogie.

Bude to rodinná sága. Jaké historické období zachycuje a na kolik dílů se čtenáři mohou těšit?
První díl zachycuje léta 1894–1921; začíná největším důlním neštěstím v historii revíru a končí popisem prvních dopadů krvavého česko-polského konfliktu o stanovení státní hranice. V současnosti píšu druhý díl, který bezprostředně navazuje na ten první a skončí krátce po druhé světové válce. A plánovaný díl třetí, závěrečný, povede až do šedesátých let, kdy město zaniklo.

Děj se odehrává ve staré Karwiné, v čem se liší od nového města, které známe dnes?
Stará Karwiná bylo úplně jiné město, než jaké známe pod názvem Karviná v současnosti. Z té původní opravdu zbyl jen šikmý kostel, který stojí uprostřed planin, dále hřbitov, kaple a dvě zavřené šachty. Všechno ostatní zmizelo, což velmi výmluvně ilustrují srovnávací fotografie na mém autorském webu www.karinlednicka.cz.

Poměrně neobvyklá je i historie samotného názvu města. Ten původní byl odvozen od staroslovanského „karwa“, tedy kráva, protože toto místo proslulo obzvláště šťavnatými pastvinami. Historický název se vyskytoval v několika podobách: česky Karvín, polsky Karwina, německy Karwin.

V prvním díle trilogie město nazývám Karwiná, což je název mnou vytvořený, vzniklý z toho polského, jen doplněný o českou dlouhou koncovku. Ilustruji tím přirozenou bilingvnost místa a celého regionu, která je ostatně i velmi významným tématem celé knihy. Ve druhém díle, který připravuji k vydání a odehrává se v letech 1921-1945, užívám název Karvinná, jenž byl úředně schválený v říjnu 1920. A teprve ve třetím se dostanu k dnes známé Karviné, což je název zavedený v roce 1949 po sloučení Karvinné s několika okolními obcemi.

Historie kraje, o kterém píšete, není široké veřejnosti moc známá. Kde všude jste čerpala podklady?
Čerpala jsem ze všech obvyklých zdrojů: tedy z pramenů, literatury, z konzultací s historiky, odborníky na hornictví, jazykovědci. Při terénních průzkumech jsem našlapala stovky kilometrů. A velmi významným zdrojem informací pro mě byly rozhovory s pamětníky. Vyprávěli mi příběhy, které historici vzhledem k překotnému vývoji tohoto regionu někdy ani nestihli zaznamenat, nabídli mi autentický vhled do života lidí. V rodinných kronikách a fotoalbech jsem našla bezpočet pokladů. Musím říct, že z vyprávění pamětníků mě bezpočtukrát mrazilo a stejně často jsem byla z jejich vzpomínek dojatá. Je opravdu neskutečné, kolik utajených historických událostí a lidských dramat tento kraj skrývá.

V knize zachycujete příběhy několika rodin. Nakolik jsou vyfabulované a nakolik pravdivé?
Je obtížné stanovit nějakou přesnou hranici nebo procentuální poměr. Kostru románu tvoří velké dějiny a zásadní okamžiky regionální historie. S historickými údaji jsem nakládala přesně, nijak jsem u nich neuplatňovala své právo na autorskou licenci. Do takto vystavěné kostry jsem pak dosazovala příběhy skutečných i vyfabulovaných lidí, které ta velká historie občas pořádně semlela. Několik postav románu má reálný předobraz, ale u žádné nepopisuji celý život, vybírala jsem vždy jen některé události. A jiné postavy jsou vyfabulované úplně – to proto, abych v Šikmém kostele mohla čtenářům nabídnout co nejucelenější příběh a obraz doby i místa.

Román je významnou kronikou ostravsko-karvinského regionu. Bude mít co říct i čtenářům jiných krajů, kteří odtud nepochází…?
Bude. Už z prvních ohlasů je zjevné, že Šikmý kostel lidem odjinud umožňuje vidět ostravsko-karvinský region jinýma očima, než ho viděli doposud. A já mám z toho upřímnou radost, protože obraz tohoto kraje je pokřiven letitými zakořeněnými předsudky, ideologickým balastem, absencí některých událostí v učebnicích dějepisu a dalšími faktory. Pokud by se mi to Šikmým kostelem podařilo alespoň trochu napravit, budu šťastná.

Je pravda, že tento region je vnímán ryze jako kraj průmyslu a uhlí.
A to je právě ta mýlka. Protože třeba právě stará Karwiná nebyla pouze hornickou obcí, i když ji samozřejmě těžba uhlí zcela proměnila, poznamenala a nakonec zahubila. Ve své knize však v samostatných dějových liniích ukazuji i na to, že se v Karwiné dařilo třeba pivovarnictví nebo lázeňství. Lázně Darkov byly svého času jedním z nejelegantnějších evropských resortů a navštěvovala je opravdu vznešená klientela. A na nedaleký zámek Solca, který si ve městě postavili Larischové, opakovaně přijížděly špičky ze světa aristokracie a politiky.

Příběh ale vyprávíte z perspektivy obyčejných lidí, je to tak?
Je to tak. Odjakživa jsem se velmi intenzivně zajímala o to, jak velké dějiny nebo významné regionální události ovlivňují osudy obyčejných lidí. Pro mě je mnohem zajímavější zaobírat se kupříkladu tím, jaký dopad měla drastická opatření rakousko-uherských úřadů na život obyvatelstva za Velké války, než těmi opatřeními samotnými. Jen dodám, že míra restrikcí a nařízení uvalená na civilní obyvatelstvo rakousko-uherskými úřady mě opravdu zaskočila. Proto jsem tomu věnovala poměrně rozsáhlou pasáž své knihy.

Také československo-polský konflikt z let 1918-1920 a o jeho pozdější dramatické následky vyobrazuji z pohledu těch, kteří „museli dějiny prostě žít a přečkat“. Vznik samostatného Československa, jinde vnímaný jako radostná událost, byl na Těšínsku začátkem krvavé občanské války. Pro obyvatele znamenal v mnoha ohledech ještě větší zátěž než světová válka a jeho důsledky bohužel přežívají dodnes.

Smutným, ale logickým důsledkem absence těchto témat v učebnicích dějepisu je to, že se mnozí čtenáři setkávají se zmínkou o tomto konfliktu vůbec poprvé až v Šikmém kostele.

O důvod víc si tu knihu přečíst. Vy teď pracujete na druhém díle, že?
Ano. Jsem zhruba v polovině, blížím se k začátku třicátých let – schyluje se k hospodářské krizi, k polskému záboru československých území a následně ke druhé světové válce, jejíž průběh měl v našem regionu taky jistá specifika. Zkrátka a dobře, už teď můžu slíbit, že i druhý díl Šikmého kostela přinese čtenářům mnohá nečekaná poznání. A doufám, že i stejně silný příběh, jaký nalézají v tom prvním.



Šikmý kostelŠikmý kostelKarin Lednická

Románová kronika ztraceného města, léta 1894–⁠1921. Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě – také kvůli těžbě uhlí. Dnes ...více

Komentáře (15)

nemer
28.02.2020

Za sebe si troufám hodnotit autorku jako velmi talentovanou (a to jsem k české tvorbě velmi skeptická a popisovaný kraj mi nikdy nebyl blízký). Věřím, že čtenáře by si Šikmý kostel našel i bez reklamy. Tato kniha snad propagaci ani nepotřebuje, narozdíl od světového i českého bestseller škváru, kterého jsou plná knihkupectví a propagační katalogy. Občas se zkrátka dějí zázraky a Šikmý kostel je jedním z nich.

JáJejí
27.02.2020

Já zase nerozumím tomu, proč si moje střízlivé a faktické komentáře vysvětlujete jako výsledek "rozhořčení a popuzení".
Mám názor na způsob, jakým paní Lednická vede PR ke své knize.
O knize samotné jsem napsala, vlastně nenapsala, ale snad to empatický čtenář/čtenářka pochopil, že se jí ráda nechám mile překvapit.

banánovépyré
26.02.2020

JáJejí - já vám asi nerozumím. Co je špatného na tom pojmout recenzi po svém a napsat ji jako dopis autorce? Nijak mě to neuráží ani mi to nerve žíly a nevím, proč zrovna vás to tak rozhořčilo a popudilo.
Zatím jsem se tedy nesetkala s žádným negativním ohlasem, ano, ale sama jsem měla možnost číst knihu před vydáním jako reading copy a vůbec se té chvále nedivím. Nedivím se ani tomu, že se špatně sbírají slova na recenzi, když vás něco zasáhne, píše se o tom blbě, ze všeho máte pak pocit, že píšete patetický blábol...
Ta kniha je dobrá. Je skvělá. Je výjimečná. A je úplně jedno, kdo je její autorkou. Šikmý kostel stojí sám o sobě.
Možná byste si ho měla přečíst. Anebo možná ne, já nevím, názor už stejně máte že...

JáJejí
26.02.2020

Kdyby místní uživatelka publikovala skutečnou recenzi a ne osobní vyznání autorce, nebyla bych nucena dávat její roli do uvozovek.

Ale to je na obecnější povzdech, co všechno v místních recenzích člověk najde. Nemá smysl tím ztrácet čas. Ani můj, ani váš.

Makina75
26.02.2020

ondrejtrhon: Zrovna u autorky, která předtím pracovala přes 20 let jako nakladatelka, se o "samonákladu" úplně mluvit nedá. Co přesně titulu může chybět oproti jinému, vydanému v nakladatelství?
JáJejí: Čistě náhodou to má souvislost s prodejem Domina Albatrosu a výjimkou z konkurenční doložky, aby přesně tohle udělat mohla. Jinak recenzentky není třeba dávat do uvozovek, někteří text měli k dispozici už loni na podzim, byť před několika kolečky korektur a revizí.

JáJejí
25.02.2020

Mně připadá podivné, když si majitelka jednoho nakladatelství (Domino) založí pro svou prvotinu samostatné nakladatelství (Bílá vrána).

A jedna z místních "recenzentek" přímo zde na DK publikovala osobní dopis paní Lednické, kde píše, že nedokázala "napsat recenzi, jak slíbila".

Až tu knihu někde potkám, pročtu ji "knihovnickým způsobem" a jestli mě překvapí a přiměje si ji přečíst celou, v klidu a pořádně, "sním svůj klobouk"!
:-)

ondrejtrhon
25.02.2020

A debut vydaný samonákladem (https://www.databazeknih.cz/nakladatelstvi/bila-vrana-31114 ) ve mě moc důvěry nevzbuzuje. Ta desítka oslavných recenzí od recenzentů těsně před vydáním mi taky skřípe. Prostě marketing, marketing, marketing. "Čtenáři, jste hloupé stádo." Někomu to nevadí, mně ano.

ondrejtrhon
25.02.2020

Skeeve: Nepoučuj. Nemám rád vlezlé reklamy. Tahle kniha vráží do marketingu tolik, až to bolí.

1