Dvanáct podobenství ze života (ne)obyčejných lidí
novinky
PR článek, 26.03.2024
Hana Lundiaková: PLANETKY
Planetky jsou svébytnou povídkovou sbírkou, která dost možná vypráví i váš příběh. Přináší dvanáct podobenství, k nimž autorku inspirovali výjimeční, a přitom zcela obyčejní lidé. Přátelé, rodina, kamarádi, sousedi, bližní. Ti, s nimiž vstupujeme do situací, které nás významně spoluutvářejí.
Povídky Hany Lundiakové vycházejí z básnické metafory a poezií se místy na okamžik stávají: „Každý z nás je součástí galaxie, kde se vše točí kolem věčného zdroje světla. Jako planetky putujeme po svých vlastních trajektoriích, navzájem si tolik blízcí, a přece neznámí.“
Ukázka z knihy
Po odchodu manžela a otce mého syna jsem žila v ústraní poklidným životem pečující singl matky. S několika novými partnery jsem leccos zkoušela, ale většinou to stálo za starou belu. Není mi dodnes jasné proč. Usoudila jsem konečně, že mužům bude lepší se vyhýbat.
Pomalu, ale jistě jsem se starala víc o druhé než o sebe, pečovala o synka, vypomáhala starým sousedům, dobrovolničila v nemocnici, pomáhala kamarádkám s dětmi, což se mi později vymstilo a o pomluvy nebyla nouze, zato nejmenší poděkování nikdy nepřišlo, občas jsem chodila s konzervami do kočičího útulku, podepisovala petice na záchranu politických vězňů, učila uprchlíky češtinu.
Objevila jsem v sobě samaritánské sklony, a dokonce zvědavě pokukovala po jeptiškách a jejich hábitech. Nad hlavou mi užuž klíčila svatozář. Zajisté by se ze mě stala dočista samaritánka s obličejem vycpané lasičky, nebýt události, kterou bych vám nyní ráda vylíčila.
Jednoho dne u nás zazvonil telefon. Zvedla jsem sluchátko pevné linky, na niž snad věčnost nevolal nikdo kromě rodičů a mediálních průzkumů. Hodiny v chodbě právě tikly dvanáctou. Ve sluchátku se ozvalo přerývané nakřáplé cosi, co by mohl být ženský hlas.
Teprve když jsem s trpělivostí sobě vlastní zopakovala desetkrát prosím, neslyším vás, mluvte hlasitěji, začalo být skřehotání rozumět. Volající zřejmě přepnula z handsfree na normální režim.
Ukázalo se, že je to Klára. Kamarádka z dětství. Kdysi jsme spolu jako holčičky vozily kočárky s panenkami a koťaty, jež jsme pokaždé ukořistily, kde se zrovna urodilo. Kočičková princezna, jak jsme si tehdy říkaly, uvězněná v podobě z normalizační fotografie, mi předestřela scénář decimujícího rozchodu.
Jen o málo se lišil od toho mého. Snad právě proto jsem ke staré neznámé ihned pojala důvěru, byť jsme se víc než třicet let neviděly.
Do vztahu se jim přimotala třetí bytost, zdánlivě nevinná strůjkyně zkázy, jednoduše, jak se vyjádřila Klára, vražedkyně rodinného štěstí. Lolitám je těžké konkurovat, shodly jsme se na frustraci z evoluce, sobectví, bezohlednosti a snů zašlapaných do země.
Rozpad této lovestory byl jiný ve dvou podstatných věcech. Zaprvé Kláru opustila její přítelkyně, ramlice Dana, a zadruhé Klára neměla žádný právní nárok na jejich maličkou dcerku. Dana jí sice Adélku občas půjčovala „na zmrzlinu“, ale o střídavé péči nebo společných víkendech prý nechtěla ani slyšet.
Ramenatá Danuše byla hvězdou mladé české žurnalistiky a postrachem významného celostátního deníku, což nyní děsilo i Kláru, jakkoli to dříve obdivovala. O šéfové redakce se říkalo, že je schopná jít přes mrtvoly. Navíc Dana měla vše, co potřebovala. Vypomáhající babičku a dědu, tatínka-dárce z komunity Písklat, který Adélku skutečně miloval, chůvu a teď i novou lásku a novou maminku pro dcerku. Bezhlavě se prý zamilovala do jedné z elévek sportovního oddělení a ze dne na den opustila vše, co ji s Klárkou osm let drželo pohromadě. Jednoduše jí postavila přede dveře bytu kufry a řekla: „Najdi si nové bydlení. Tady je obsazeno.“
„Snad že nedokázala odolat těm jejím bělostným tenisovým podkolenkám, snad že je vyhořelá,“ Klárka si to vůbec nedovedla vysvětlit a taky mi nedovedla přestat štkát do telefonu.
(z povídky Lasička)
Hana Lundiaková (*1978) je česká spisovatelka, písničkářka, výtvarnice, redaktorka, scenáristka a překladatelka. Pod nickem Stinka vydala tři alba. Debutovala roku 2010 sbírkou povídek Vrhnout, následovala erotická novela Černý Klarus (2012). Za román Imago. Ty trubko! (2014) byla nominována na Magnesii Literu za prózu. Roku 2020 vydala román Co je ti do toho a roku 2021 prózu Hyena. Planetky jsou její šestou knihou. V současnosti připravuje román Síla o svém rodném městě Broumově, pracuje na námětu k filmu a věnuje se intenzivně malbě v ateliéru na Pragovce.
Hana Lundiaková: Planetky, obálka Nikola Janíčková (Take Take Take), vydává nakladatelství Odeon v edici Česká řada (svazek 44), 144 stran, doporučená cena 299 Kč - Knihu můžete koupit zde
Planetky
Hana Lundiaková
Planetky jsou svébytnou povídkovou sbírkou, která dost možná vypráví i váš příběh. Přináší dvanáct podobenství, k nimž autorku inspirovali výjimeční, a přitom zcela obyčejní lidé. Přátelé, rodina, kamarádi, sousedi, bližní. Ti, s ... více