Rombaldi
komentáře u částí děl
Literární obsah, má pro mě hodnotu mezi 2-3 hvězdami, ale filozofickou myšlenku, bych hodnotil 4-5*, proto dávám té to povídce 80%.
Další moje oblíbená povídka od Bradburyho.
Krásně vyjádřil atmosféru prostředí v jakém se povídka odehrává.
Podle mě geniální myšlenka/nápad, jak přečkat neděli.
Situace která se udála během "závodu" v kině, mi připomíná, když běžím delší trať v přírodě, tak chtě nechtě, se musím občas zastavit a jen se kochat scenérií a užívat si ten pocit čisté krásy, která se přede mnou rozprostírá...
Každý z nás, by se měl někdy zastavit a obdivovat krásu a umění kolem nás, kterou bereme jako každodenní samozřejmost.
Klasický příběh ze života, každý z nás snad aspoň jednou zažil, že jeho letitý přítel/známí se změnil, pak už to nikdy nebylo jak tenkrát, za starých "dobrých" časů a už vám strávený čas s danou osobou nebyl příjemný...
Povídka o solidaritě sousedů v jednom činžáku, chápavé manželce a "obětavému" muži.
Zrovna jsem neměl náladu na tenhle druh/styl povídky, ale myslím, že mohu doporučit, příběh tak krásně plynule plyne, že máte dojem, jako by jste četli báseň.
Bradbury, krásně propracovaně přeložil filozofické a duševní věci/názory, do hmotného a materialistického světa.
Možná až moc přímočará předvídatelná "lovestory".
Dal bych původně dvě hvězdičky, ale povídka má, krásně a jednoduše napsaný konec.
Ale hlavně mě to donutilo se zamyslet, nad tím, že i do nejbližší milovaných osob, ve vašem okolí, se občas převtělí jiná osoba....
Moje jedna z nejoblíbenějších povídek od Bradburyho, ani nevím, proč, jestli to je ten nevšední nápad šesti chlapů. Krásná atmosféra prostředí, nebo to čisté štěstí a nadšení, který nám všem dává dobře padnoucí krásný oblek.
Oblek nám propůjčuje pocit sebevědomý a krásy, ale potom, když přijde na věc, tak člověk zjistí, že oblek k tomu nepotřebuje, on sám je okouzlující.....
Oblek nám jen pomáhá si to uvědomit....
Poklidná povídka, kde tři staří pardi v každodenní rutině a nic nedělání, čekají celý rok na déšť.
Ten přijde, ale v jiné podobě než čekali....
V povídce se ukáže jedna lidská vlastnost a to je tíha svědomí a nutkání se svěřit a přiznat.
Přiznání může mít mnoho podob a způsobů interpretace.
I když, muž se nechce přiznat a svěřit, jistým "pudovým" a podvědomím nutkáním to udělá prostřednictvím svého koníčku.
Mně se na téhle povídce nejvíce líbil hlavní hrdina a jeho způsob uvažování.
I když je zbytek světa proti jemu a má kvůli tomu velké nepříjemnosti, i když s tím nesouhlasí a jemu to proti srsti, tak druhou stranu cela chápe a nemá jim to za zlé.
Myslím, že takhle by mělo uvažovat více lidí a nejen si pořád stěžovat a nadávat, každé mince má dvě strany.
Tím nechci říct, že by se měl člověk podřídit, pořád by měl zastávat svoje názory a usilovat o svoje osobní blaho, ale když u toho budeme chápat druhou stranu a nebudeme jim to mít za zlé, tak se aspoň zbavíme nenávisti a nebudeme mít skreslený úsudek, ani nenávistí ovlivněné činy, které mohou přivodit jen destrukci.