mgeisselreiter
komentáře u částí děl
Trochu více zašmodrchaný příběh nic nemění na tom, že se výborně čte a na 28 stranách dokáže čtenáře zaujmout, bez tápání uvést do problému a umožnit nasát atmosféru děje, což je Simenonova velká přednost. 75%, 13. 2. 2022.
Simenon svým nezaměnitelným stylem, který prostě miluji, dokáže na 30 stranách výborně vystihnout prostředí, osoby a navíc i šikovně odhalit spletité nitky zločinu. 80%, 13. 2. 2022.
Pocta Carverovi, i ta povídka je tak trochu v Carverově stylu. Navíc autor umně přidává citlivá témata čínsko-tchajwanských vztahů. 75%, 31. 12. 2021.
Rozjezd povídky je velmi dobrý, zajímavý a čtivý, ale pak jaksi ztrácí na zajímavosti i čtivosti. Začíná se divně zamotávat, a tak nějak podivně i končí. 65%, 30. 12. 2021.
Tato povídka na 36 stranách předcházela stejnojmenný román z roku 2011, který téma povídky dále rozvinul.
Velmi dobře napsané, vzpomínky na mladá léta fajn, ale pak to nějak nikam moc nevede (kromě té videoherní linie, která mi ale nepřijde jako to hlavní a mnohé čtenáře asi vůbec nezajímá). 65-70%, 29. 12. 2021.
Jsou pasáže tak pěkné a poutavé, zamilované a romantické, a jsou pak části, které se mi nelíbí. Bohužel pointa mi asi unikla. 60-70%, 29. 12. 2021.
Bohužel děj, resp. způsob podání mě vůbec nezaujal. Na jednu stranu prostý příběh, který ale nikam nesměřuje, na druhé odkazy k historii, která je pro mě neuchopitelná. 45%, 29. 12. 2021.
Povídka se poměrně dobře čte, je zaměřená na vnitřní problémy historického Tchaj-wanu, což pro českého čtenáře je nicneříkající. 65%, 29. 12. 2021.
Podobně jako v eseji Než tu vyrostlo město i v tomto eseji Walis Nokan dokáže na minimálním prostoru čtenáře víc než zaujmout, svým stylem si prostě čtenáře dostane. 80%, 29. 12. 2021.
Autor dokáže na minimálním prostoru rozvinout myšlenku a krásně ji popsat. Moc pěkné. 80%, 29. 12. 2021.
Příběh, který naznačuje nějaké kulturně politické zařazení domorodého obyvatelstva Tchaj-wanu, mi bohužel jako neznalci jejich historie přináší jen průměrný příběh ze života. 60%, 28. 12. 2021.
Literární paskvil, slátanina všeho možného na 20 stranách. Je tam sice jakási ústřední linie, ale kolem ní je mnoho nesouvislých, nesouvisejících a nezajímavých odboček. 45%, 28. 12. 2021.
Závěrečná povídka sbírky Arktické safari a jiné povídky z Grónska je krásnou milou tečkou v této kouzelné knize. 5*, 30. 11. 2021.
Příběh jako ze současnosti. Dovolím si citovat: Magistr: "Já mám vliv, milý pane, a mám moc". A vedoucí stanice o magistrovi: "Ten chlap je nebezpečnej. On je skoro ministerskej, abys věděl. A s takovýma by se svobodný lidi neměli stýkat. To ti povím, že tihle ministerský jsou nakažlivější než spalničky. Jsou to úplný lidožrouti. Žijou ze zákonů a paragrafů, který dělají proto, aby se svobodným lidem dostali na kobylku". A to se prosím příběh odehrává někdy kolem roku 1930. 5*, 30. 11. 2021.
Tentokrát delší a nijak zvláštní povídka, přesto příjemné čtení, 70%, 30. 11. 2021.
Delší povídka, které chvíli trvá, než se nastartuje, ale pak stojí za to. Opět další milé čtení. 80%, 30. 11. 2021.