zarivybagr komentáře u knih
Krásná, poetická kniha. Panteistické vzývání přírody, hledání její šifry, jejího mystéria, které je popisováno jako zasvěcení Mistrem pro učedníky Sajské. Kromě řádu a krásy přírody ovšem Novalis zmiňuje i její temnou část, smrtící a rozkladnou. Vidí však cestu v pohledu osvíceného člověka, který zasvěcen do přírodního mysteria dokáže přírodu harmonicky kultivovat. Celá útlá knížečka je psaná stylem, který možno považovat za báseň v próze.
Pateticko-romantická báseň v próze, kde však patos nedráždí, protože je spojen s mnoha přesnými myšlenkami a jeho autor je typický člověk čistého srdce, idealista naturelem. Podobně jako jemu v tomto podobný pozdější autor Robert Walser končí šílenstvím, respektive vyloučením z "normální" společnosti jako údajný šílenec. Romantické ladění je zde spojeno s klasicistním ideálem Řecka, kde se většina děje, kterým jsou ale spíš hloubavé úvahy a hrstka dialogů psané formou dopisů, odehrává.
Modernistickým psaním ovlivněná novela. Středoškolský profesor norské literatury, který si udržuje svůj "normální život" a je s ním pětadvacet let srovnaný, dostane kolaps, při němž zdemoluje neotvírající se deštník a verbálně napadne své okolostojící studenty.
Ve větných repeticích a esejistickém románovém psaní jsme v retrospektivě seznámeni s hlavními okolnostmi jeho života, kde nenápadně, ale čím dál zřetelněji vysvítá fádnost, neuspokojenost, nenaplněnost a prázdnota jeho pečlivě střežené životní stavby. Svými vlastními slovy je s takovým životem smířen, ovšem kolaps na počátku novely jej přistihuje při něčem jiném. Až do konce novely sám neví, co tato událost znamená a bude znamenat, jen tuší, že je se vším známým a zavedeným konec.
Styl psychologicky hluboký, podnětný a modernisticky průrazný. Ostatně slovy svého hrdiny se autor k lásce k modernismu vyznává, pro mě osobně je velmi zajímavý leitmotiv s Hansem Castropem z Kouzelného vrchu Thomase Manna.