Wdert
komentáře u knih
Marta v roce vetřelce
Petra Soukupová
Knihu jsem začala číst s chutí, na doporučení, líbil se mi i design i komiksové ilustrace. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na ten styl psaní. Napomáhá to ale rychlému čtení. Většinou čtu hodně pomalu, ale tohle jsem zhltla rychle, četla jsem celou noc, dokud jsem nebyla na konci. Pak se mi zdály sny přesně ve stylu Martina deníku. Dost obskurní. Nechci kritizovat konec, byť jsem čekala nějaký závratnější obrat. Krásně se ukazuje podvědomá závislost na rychlých happyendech, deus ex machina.
Líbí se mi, že autorka prostřednictvím tak osobního stylu hovoří o tabu dnešní doby. Například vliv představ rodičů na život a kariéru jejich dětí - to je něco, o čem se mluví hodně málo, přitom to často bývá příčinou psychických problémů "obětí". Nebo taky neschopnost najít smysl vlastního konání. (Od všech se předpokládá, že mají nějakou svoji vizi, ale zajímalo by mě, kolik procent lidí to jenom předstírá.) Taky jsem se jednu dobu potácela tak divně ve vzduchoprázdnu a při popisu Martina prožívání nicoty mi bylo těžko, je to strašně sugestivní a autentické, nevím, co bych dělala, kdyby příběh končil někdy v březnu.
Nejsem si jistá, jestli to budu chtít číst někdy znova, ale přiznám se, že kniha mě dostala.
