vera5841 komentáře u knih
Řekněme, že jako krátké čtení v dámském časopise OK.
Poměrně brzy mě začal nudit jednoduchý, popisný styl a stále se opakující přirovnání (několikrát zmíněné Slunce, seno ..., Leoš Mareš nebo Hugo Boss) mě přímo rozčilovalo. Ke konci už mi bylo autorky až líto, protože na mě úplně dýchalo, jak musí být deprimována opačným pohlavím a jsem si jistá, že s tím vyrovnaná není.
Nejvíce mě zaujalo spojení "negativní happyend" to vážně nemá chybu
Kniha otevírá mnoho témat okolo početí a rodičovství, která jsou i v dnešní době spíše tabu. Avšak spousta z nás ví, že přesto má společnost tendenci pokládat otázky, které mohou být nepříjemné až bolestivé ( Kdy už budete mít dítě? Vy nechcete dítě? Snažíte se? Chcete druhé?)
Tam to ale i končí. Olivie je příšerná a často jsem ji nemohla vystát ani já, natož chudák Felix. Celá její ,,snaha" spočívá v neustálém naříkání a prkenné souloži jednou za měsíc...
Johna miluju a jsem ráda, že zrovna téhle postavě dává Diana tolik prostoru. Stejně tak uznávám, že místy je děj zbytečně natahován. Ale konečně odhaluje i něco z jeho soukromého, intimního života. Člověk to sice z předchozích dílů ví, ale pak když na to přijde, je to prostě jiné. Až v této knize jsem si uvědomila, jak moc je pro Johna nebezpečné "být sám sebou"
Velmi poutavé čtení nejen o Marii Kristýně, ale i o její matce Marii Terezii, opravdu úctyhodné ženě.
Dojem trochu kazí chaos. Za velké množství postav s podobnými jmény autor nemůže, ale trochu jsem se místy ztrácela i na časové ose.
Při prvních stránkách jsem si říkala ,,no to teda nevím". Ale nakonec mě atmosféra letní Francie pohltila. Kulisa pěti různých svateb byla velmi příjemná.
Prostě romanťárna se vším všudy, včetně naivního happy endu. Nejspíše zapadne mezi ostatní slaďárny, ale jako oddechové čtení je fajn.
Rozšíření už tak široké série Cizinky. Pokud čekáte, že kniha odpovídá na nevyřčené otázky, buďte klidní... Naopak mám pocit, že naopak spoustu otázek otevírá. A to je na tom to kouzlo tajemna
Řekla bych, že v knize se prolínají dvě linie
první ve které autorka popisuje příhody se svými čtyřnohými mazlíky. To je vesměs příjemné čtení, které jistě ocení většina pejskařů.
Druhá ve které se autorka věnuje politické situaci. I přes nadčasovost jsem byla nucena některé stránky přeskakovat, abych se vůbec dočetla dál.
Nejhorší když se obě roviny sejdou a pejsci "rozumí" politice
Kdyby zůstalo pouze u humorné knížky pro milovníky psů, ocenila bych to více
Pratchett pro děti, jednoduché a roztomilé. Myslím, že příjemné odreagování pro každého Prachettova fanouška.
Vilém má můj obdiv, já bych asi tak dobrý kamarád nebyla :D Hlavní hrdina je sebestředný, ukňouraný a nevyrovnaný... Ale... k povaze díla to prostě patří
Kniha ve mě nezanechala pocit nadšení a jistě se k ní vracet nebudu, ale určitě patří mezi klasická díla, která stojí za to znát