Topri49 komentáře u knih

Nejsem velká fanynka detektivek a Volání Kukačky od Rowlingové pro mě tudíž byla docela nudná záležitost. Kniha mi přišla zdlouhavá, bylo tam spoustu míst, kde se téměř nic nedělo a ve finále jsem se nutila to dočíst.
Hlavní postavy mě taky nezaujaly, asi není mým šálkem kafe číst o zkrachovalém detektivovi a jeho sekretářce, jejíž snoubenec si myslí, že má navíc a snaží se jí z její vysněné práce dostat.
Konec mě ale celkem překvapil, skutečný vrah byl někdo, koho jsem nepodezírala a už na začátku ho vyloučila ze svého seznamu podezřelých. Za to má autorka bonusové body, dokázala alespoň v něčem překvapit.
Pravdou ale zůstává, že už jsem četla lepší detektivky, a ani ty, přestože mnohé z nich byly záživné a četly se skoro samy, ve mě nedokázaly probudit zájem o tento žánr. Nemůžu proto ohodnotit Volání Kukačky více než třemi hvězdičkami. Možná se ke knížce vrátím za pár let, ale dost o tom pochybuji.

1 11.08.2018

Knihy s podobnou tématikou jsem vždycky ráda četla, ale přijde mi, že je to tak nějak pořád to samé. Začne to nějakým zločinem, ať už loupeží, vraždou nebo únosem. Pak se na scéně objeví hlavní hrdina, většinou profesor, odborník ve svém oboru, který je spolu s další osobou, většinou pěknou ženou, vtažen do tajemného spiknutí. Spolu pak musí vyřešit několik záhad a dostat se k cíli dříve, než jejich nepřítel většinou v podobě nějakého kultu, ochotného ve jménu víry udělat cokoliv.
Když podobné knihy čtete poprvé, dokážou vás vtáhnout do děje a lecos vás překvapí, ale po páté nebo třeba po desáté už tak nějak víte, o čem to bude a dokážete uhádnout ten „překvapivý“ konec už v půlce knížky.
Tím neříkám, že by byl počátek vysloveně špatný. Člověk se jeho přečtením dozví nové věci a rozšíří si obzory, jen už to není tak napínavé jako Da Vinciho Kód a nejsem si jistá, jestli bych si to po pár letech přečetla ještě jednou.

2 10.08.2018

První díl Zaklínače jsem si přečetla po dohrání stejnojmenné počítačové hry z roku 2007, dnes už se v mé knihovně vyjímají všechny díly původní série a bouřková sezóna, ke které jsem se bohužel ještě nedostala. d
Svět Zaklínače mě během prvních stránek vtáhl do děje a pustil mě až po přečtení Paní jezera.
Hlavním hrdinou celé série je Geralt z Rivie, který nás provází celým světem Zaklínače, od Kaer Morhen až po Nilfgaard. Zaklínači bývají nejen prostými lidmi, ale i urozenými považováni za monstra bez špetky citu, jejichž jediným posláním je zabíjet monstra a nechat si za to platit, případně se porvat s několika opilými vesničany nebo ukrást mužům jejich ženy a děti. Někdy mi ale přišlo, že právě zaklínači byli těmi, kdo projevili víc empatie, než lidé. Ti byli někdy až moc zahořklí a pro pár grošů ochotní prodat i svoje děti. Samozřejmě ne všichni, všude existují vyjímky.
V celé sérii se také hojně objevuje rasismus mezi lidmi a dalšími rasami nebo těmi, co se liší, jako jsou elfové, trpaslíci, dryády, zaklínači a další. Také zde mají svůj prostor mor, chudoba, válka, nemoci, rozdíly mezi chudými a bohatými a mnohé další faktory, které mění zaklínače z odpočinkové fantasy na dílo, po jehož přečtení by se měl člověk zamyslet.
Ze všech dílů Zaklínače, ať už z povídek nebo z románů, na vás dýchá evropská kultura a mytologie. Většina monster je součástí evropského folklóru a nemalou část z nich budeme znát i my, protože jsme, stejně jako autor této nádherné série A. Sapkowski, slované.
Tyto všechny faktory, spolu s mistrným zpracováním již zmíněného A. Sapkowského, dělají ze Zaklínače ideální a vyváženou fantasy četbu, nejlépe pro chladné zimní večery, které se občas zdají stejně pochmurné, jako svět Zaklínače.

6 10.08.2018