stepankaskopova komentáře u knih

Skvělá základní příručka. Ale chybí vcelku dost základních světců a kniha obsahuje řadu chyb, jak pravopisných, tak i faktických (např. chybné datace). Je třeba si na to dávat pozor.

28.05.2022

(SPOILER) Rebelky z Oxfordu byly mou první zkušeností s ženským historickým románem. A nutno podotknout, že ta zkušenost je ještě horší, než jsem kdy předpokládala. Při čtení jsem měla pocit, jako by se autorka rozhodla napsat ženský román s nádechem feminismu jen protože objevila díru na trhu a řekla si, že napíše klasický jednoduchý romantický příběh, k němuž prostě na sílu nalepí náhodné prvky feminismu a v mých očích se jí to ani v nejmenším nepovedlo.
Příběh se odehrává v prostředí první ženské koleje na Oxfordu. Jak krásné téma poskytující spoustu prostoru, kterého ovšem autorka nevyužila. Oxford je zmíněný jen aby se neřeklo, stejně tak sufražetky a celkově fungování žen na univerzitě v 19. století. Akcentován je jak jinak než milostný vztah hlavní hrdinky, která ve všech situacích jedná přinejmenším podivně, rozhodně bych nepředpokládala, že pobrala příliš rozumu, ale autorka nezapomněla několikrát zmínit, že opravdu chytrá je, ovládá latinu a řečtinu a.. Muž, do něhož se zamiluje, je majetnický, nesympatický vévoda. Očekávala jsem, že se v průběhu příběhu odkryjí některé jeho kladné stránky, ale nikoliv, na konci byl ještě horší než na začátku.
Celkově je příběh velmi jednoduchý, prostředí sufražetek je nakonec nastíněno jednou veřejnou demonstrací za práva žen, po níž samozřejmě následuje několikastránkový explicitní popis sexuálního aktu hlavních protagonistů. V celé knize v podstatě upadá studijní morálka hlavní hrdinky ve prospěch nesnesitelného, klasicky přespříliš dominantního muže a ona studentka jen neustále myslí na něj a jeho "velkou mužnost".
Konec příběhu? Naše hlavní "feministka" se za vévodu provdá a odpluje s ním někam na jachtě.
Jeden případ z knihy hovořící snad za vše: Vzala jeho tvář do dlaní. "Ano," zopakovala, "moje odpověď zní ano. Popravdě řečeno jsem neměla daleko k tomu, abych se za tebou připlazila a požádala tě, jestli nemůžu být tvou milenkou, protože i to mi připadalo lepší než život bez tebe."
Vskutku skvostné.
Asi jediné pozitivum knihy je, že se snadno četla a že snad díky této hrůze někdy někdo napíše knihu na obdobné téma lépe.

3 15.03.2022

Naprosto precizně zpracovaný slovník, který obsahuje nejen pojmy z výtvarné teorie, ale i (ne příliš) stručné definice slohů, směrů, vědeckých metod a důležitých biblických i mytologických postav. Pro všechny studenty kunsthistorie vskutku Svatá kniha. Jen škoda, že je tak těžko k sehnání, jelikož myslím, že by ji měl mít ve své knihovně každý, kdo se byť jen maličko zajímá o umění.

08.12.2021

Obecně si práce paní profesorky nesmírně cením, ale toto dílo mně osobně svou formou příliš nesedlo. Kniha mapuje osudy tří autorce blízkých žen, každý jiný, každý velmi silný, každý v podstatě zapomenutý.. Chápu, že intencí zřejmě bylo co nejvíce se odprostit od jakékoliv subjektivity, ale především ve třetím příběhu mi to přišlo až příliš na sílu a necítila jsem se příjemně hlavně při čtení částí o rozvodu rodičů.
Kromě této výtky se dle mého názoru jedná o velmi kvalitní dílo, předkládající náhled do životů zajímavých, silných žen na pozadí(?) událostí dvacátého století.
Skvělá byla poslední část knihy, zabývající se českým feminismem, co mě ale rozčílilo, bylo „jak čtenářky uvidí“, zmíněné v úvodu. Nechápu, jako by byla kniha o feminismu určena jen ženám.

2 28.11.2021

“.. její bolest není tak silná jako údiv, jejž zakouší, když objevuje čas; vidí ho, jak ho předtím nikdy neviděla:
Až dosud se jí čas ukazoval v podobě přítomnosti, jež postupuje vpřed a polyká budoucnost; obávala se jeho rychlosti (když čekala něco nepříjemného) nebo se bouřila proti jeho pomalosti (když čekala něco krásného). Tentokrát se jí čas jevil zcela jinak; není to už vítězná přítomnost poražená, zajatá, unášená minulostí. Vidí mladíka, který se odděluje od jejího života a odchází, navždy nedosažitelný. Hypnotizována nemůže dělat nic jiného než dívat se na ten vzdalující se kousek života, může se na něj jen dívat a trpět. Zakouší zcela nový pocit, který se nazývá stesk.
Ten pocit, ta nepřekonatelná touha se vrátit, jí naráz odhaluje existenci minulosti, moc minulosti, její minulosti..”

Román o navracení se a pro mě byl zrovna toto čistý zásah. Smekám především před Kareninovou.

8 26.11.2021

Tato kniha mě - stejně jako téměř všechny slečny tady - rozsekala, ovšem trochu jiným způsobem. Pominu-li, že Irenne je nejdokonalejší, nejkrásnější, nejroztomilejší, nejlepší zpěvačka a tak dále.. tak je také ta nejsebestřednější, nejnamyšlenější, nejtupější a nejodpornější hlavní představitelka knihy s jakou jsem se kdy setkala. Ostatně je přesně taková, jako její autorka. Připadá mi, jakoby tato kniha vznikla jen proto, aby si tahle šestnáctiletá kráska pohonila ego a všem okolo vtloukla do hlavy, že ona je nejdokonalejší bytost pod sluncem. Některé pasáže, kde se Irenka vychvaluje do nebes, mě opravdu dostaly a válela jsem se u nich smíchy. Opravdu nechápu spojení deníku s ich-formou i jejích kamarádu - kteří tam jsou v podstatě jen proto, aby vychvalovali Irenku - a pádem letadla a smrtí naší bezchybné Irenky. Kniha opravdu stojí za to. Všichni si ji kupte, protože takový odpad jste ještě jistě nikdy nečetli. Měj se krásně Irenko a od psaní knih se prosím drž co nejdál :-) děkuji.
PS. Jako ostatní tady si taky odnáším z přečtení této knihy hluboké následky.