Senua

Příspěvky

Zlodějka knihZlodějka knihMarkus Zusak

Zlodějka knih vypráví neobyčejně obyčejný příběh. Ale počkat, není to ona, kdo nám ho vypráví. Je to někdo jiný. Jiná (z mého pohledu žena) bytost, která není vítaná a v dnešní době spíše ve vyhnanství... Ale vyhnat ji není snadné. A proč také... Možná se autor pokusil nám ukázat její přívětivější tvář. Její náruč, kde již není bolesti a utrpení a kde čeká jen láska. A tak nás tato učitelka v životě vede do jednoho z příběhů, který se nám rozhodla vyprávět. Do příběhu plného lásky, přátelství, odvahy, ale i utrpení a bolesti. Do příběhu, který ji zprostředkováváme my lidé a ona ač neviděna, se snaží ho trochu žít s námi... Proto jak říkám, je to neobyčejně obyčejný příběh jedné z mnoha lidských válek, který ji však natolik okouzlil a dojal, že se s námi o něj podělila...

27.06.2018


NonstopNonstopBrian Wilson Aldiss

Starší sci-fi mám velmi ráda, protože v nich vidím chuť autorů po objevování vesmíru...Život ve vesmíru? Daleké cesty a co nám přinesou?... A Nonstop mezi ně rozhodně patří. Mrzí mne, že jsem tento klenot objevila až nyní, ale lepší pozdě, než-li později :-)
Námět se může zdát vcelku prostý, přesto však výborně pojatý.
To, co mne celou dobu hnalo ve čtení dál, byla touha vědět. Jakási touha po poznání, prozření... Odhalení tajemství. Není zde třeba válek, stříleček a ošlehaných nezdolných hrdinů, abyste chtěli pokračovat dál. Stačí "pouze" objevovat...
Autor mne pro své vyprávění natolik strhl, že si teď po dočtení ještě stále připadám jako ten človíček na obálce, který hledí do vesmíru, do neznáma a snaží se vše vstřebat.

07.03.2019


PoselPoselMarkus Zusak

Dočteno za pár hodin jedním dechem. Stejný autor, jiný název a opět působivé dílo...
Od knihy jsem moc nečekala, protože je jasné, že Zlodějka knih nejspíš prozatím zastíní ostatní knihy autora. Je pravda, že téma druhé světové války je silnější, ale ani toto téma nebylo o moc slabší...
Kouzlo je v maličkostech. Příběh doslova odkrývá postupně své karty a zraje stejně tak jako sám hrdina.
Přišlo mi, že tentokrát v nás chtěl autor probudit zase něco jiného. Dalo by se říct, že každý, kdo knihu četl, nebo se ji chystá číst, tím svazkem dostává své vlastní karty a je na něm, jak si s nimi poradí...
Líbilo se mi, že ač opět nejde o lehké téma, tak v sobě nese hlavně poselství naděje a lásky, než třeba bezútěšnost a pocit bezmoci a deprese. Tímhle nábojem mi to připomnělo knihu Vango.
Určitě doporučuji. Možná ne hned po Zlodějce, ale později určitě.

29.01.2019


Problém tří tělesProblém tří tělesLiou Cch'-sin

Skvělá kniha. První, co mě na ní dostalo, byla ta kouzelná obálka. Skutečně se povedla, stejně tak i obálka druhého dílu.
Začátek mě ale lehce zarazil, protože jsem si ho zprvu nedovedla nikam zařadit a nebyla jsem si jista, zda čtu stejnou knihu, kterou zde ostatní chválí... Nakonec se ale ukázalo, že je počáteční vyprávění nezbytné pro celý příběh, aby čtenář lépe pochopil...
Ale ani tak to nebylo snadné, protože nás autor celou dobu lehounce svádí z cesty. V jednu chvíli jsem byla vyloženě zklamaná vývojem, ale to mne jen autor tahal za nos a připravoval si překvapení...
Celý ten nápad, který zde autor rozpracoval, na mne udělal dojem a líbí se mi. Upřímně vlastně i doufám, že autor nevleze do starých vyjetých kolejí, ale zkusí celou sérii zakončit jinak, i když by to nebyl zrovna happy end... Tak uvidíme, co přinese druhý díl.

07.03.2019


Vzpomínka na ZemiVzpomínka na ZemiLiou Cch'-sin

Po dočtení Temného lesa se mi do třetího dílu moc nechtělo, protože jsem předpokládala, že se situace vyvine jinak. Nakonec se ukázalo, že všechny moje divoké představy autor hravě předčil a třetí díl si tak plný počet zcela zasluhuje.
Na rozvláčný styl psaní jsem si nakonec zvykla a už se mi tolik neprotivil...Všechno to do sebe totiž nakonec krásně zapadá, jen je toho moc. Vlastně mi přišlo, že chybí jakákoliv gradace děje. Ten příběh prostě plynul a nějak se odehrával. Určitě by se to dalo napsat i jinak, ale to by zase už nebyl Liou ;-)
V knize a celkově celé trilogii je tolik krásný myšlenek a tolik věcí k zamyšlení, že si říkám, zda se autor ještě do něčeho další pustí a nebo toto dílo zůstane osiřelé. Mne se nejvíce dotkly projekty jako byla mandala, schodiště, pak všechny ty dimenze, myšlenka temného lesa, sofon, "stvrzenka" a pohádky :-)

Víc netřeba dodávat, běžte si knihy také přečíst :-)

"Život dosáhl evolučního milníku, když se vyplazil z moře na souš. Jenže ony první ryby, které to dokázaly, přestaly být rybami. Podobné to bude s lidmi, až opravdu proniknou do kosmu a přetrhnou pouta se Zemí. Přestanou být lidmi."

"Slabost a nevědomost nejsou překážkou existence, ale arogance ano."

07.04.2019


SiloSiloHugh Howey

Jaká to všemocná síla Sila
mě k sobě přikovala...

Také vám připomíná Silo zámek? Zámek, který v sobě drží nějaká tajemství a hrdinové (nebo možná i my sami) jsou (jsme) klíče...?

Na to jak je Silo krásný zajímavý román, není psaný příliš dobrým stylem. Prvních třicet stran jsem uvažovala, že knihu odložím na pozdější dobu... Nečetla jsem originál a tak se mohu jen domýšlet, zda je to vina překladu nebo to tak prapodivně napsal sám autor. Některé věty na mě působily dojmem, že je tak vyplivl google překladač. Kostrbaté, psané neosobním stylem. Protože jsem ale chtěla přijít Silu na kloub a věřila jsem, že bude stát za to, nepřestávala jsem číst a brzy jsem už četla jak o život. Nedá se říct, že bych četla, spíš jsem hltala stránku za stránkou a někdy jsem i některé věty doslova prolétla, abych se už dostala dál a přelouskala tu a tam stránky zbytečných popisů a průtahů.
Víc už prozrazovat nebudu. Těším se hodně na další na díly.
Autor zde nastiňuje vývoj budoucnosti, který by klidně mohl nastat...
Kniha v sobě také nese mnoho zajímavých myšlenek a názorů a tento se mi líbil nejvíce:
"Lidé jsou jako stroje. Porouchávají se. Nemusí běžet hladce. Mohou člověka spálit nebo zrmzačit, když si nedá pozor."

02.01.2018


Útěk do divočinyÚtěk do divočinyJon Krakauer

Zajímavý a krásný příběh, který bohužel končí tragicky. Osudu tohoto mladého muže mi bylo líto. Přesto si nemyslím, že utíkal. On neutíkal, ale hledal. Šel sám za sebou. Šel hledat sám sebe. Konfrontovat se se životem v divočeně a zase se vrátit. Zkusit si, zda by obstál tváří v tvář Aljašce. Tváří v tvář divokému životu na vlastní pěst. Je to v tom cosi poetického... Krásného a neznámého...
Pro nás ostatní, co nad tím tu a tam také přemýšlíme a říkáme si jaké by to asi bylo, je tato kniha dobrým návodem. Ukazuje nám, že nic není nemožné.

16.12.2017


Kulový bleskKulový bleskLiou Cch'-sin

Za mne plný počet. Kulový blesk je takový záhadný fenomén a autor se toho zhostil dokonale. Nevím, zda se jedná o prvotinu, ale kniha vznikla dříve než trilogie Vzpomínka na Zemi a je znát, že to ještě není úplně ono, ale už se autor blíží k dokonalosti. Zkrátka se pomalu ale jistě rozepisuje...
Styl psaní je opět krásný a kdo nečetl, těžko se hledají ta správná slova. Některé pasáže jsou jako vytrhnuté z času a místa. Půvabné, poetické a čtenář snad ani nechce dýchat, aby atmosféru nenarušil... A pak jsou zde pasáže, ze kterých máte husí kůži a chcete ze všech těch slov a vět utéct stejně jako hlavní hrdina.
Opět kniha obsahuje spoustu neotřelých nápadů a u mnoho z nich jsem si přála, aby byla aspon z poloviny pravdivá, byť by z nich šel strach.
Za mne tedy opravdu paráda a doufám, že u nás od autora brzy vyjde něco dalšího.

28.03.2020


Parfém bláznivého tanceParfém bláznivého tanceTom Robbins

Krásná kniha ke konci roku. Věřím, že každému čtenáři přinese něco jiného. Někoho bude štvát, jiný ji bude milovat. Nejen autor ale i překladatel zaslouží pochvalu. Chvilku mi trvalo než jsem si zvykla na květnaté výrazy všeho druhu a než jsem se rozmotala ze smotku slov.
Kniha je mimo jiné prodchnuta i nitkami filosofickými, které autor opatrně přimíchávál tak jako... jako by míchal parfém. Parfém, jež mu vnukl dávný Pan. A stejně jako parfém neobsahuje pouze jednu esenci, je i tento příběh okořeněn dalšími příchutěmi.

... Opravdu nevšední kniha s přesahem, která ale určitě nesedne každému. Nemohu říci, že by se četla sama. Tu a tam kniha čekala, než se k ní opět prosekám.

31.12.2017


Temný lesTemný lesLiou Cch'-sin

Myšlenky tepají.
Bolest hlavy.
Prsty rychle se míhající po klávesnici.
Obrazovka. Vzkaz.
Nevzdávej se, vydrž dál.
Je důvod to vydržet, ač by člověk knihu velmi rád vzdal již po 250 stranách. Zákeřná obálka vpíjející se do čtenáře a temná tak, že by dozajista kdejaký eskapista neváhal ani chvíli. Čtenář by mohl mít pocit, že se propadl... Že si autor přeje, abyste doopravdy prožili ta čtyři staletí. Možná proto některé okamžiky tak natáhl. Zastavil čas, nechal vás snít a chtěl, abyste vlastně zapomněli. Jenže mu to nakonec nedá a vrátí vás zpět. To jste už jako čtenář vyšťavení a ztrácíte se. Pak se ale podíváte na ta zářivá slova - nevzdávej to - a pokračujete dál.
... Je to dlouhé co...? Je.
Věřím, že všechno mělo svůj smysl, ale děj to nesmírně brzdilo. Knihu jsem si vlastně začala užívat až posledních 150 stran před koncem. A co byl teda ten zbytek? Jen balast? Myslím si, že v závěru mohl některé věci autor více rozepsat, ale bohužel jim nevěnoval až takovou pozornost... Přes les se přehnala doslova smršť a je to škoda. Samotné vyvrcholení příběhu je pro mne lehce zklamáním. Přiznám se, že jsem věřila, že se do toho autor opře víc.
... Samotná myšlenka temného lesa je ovšem vynikající a lehce mi nahání hrůzu...

31.01.2019


Vánoční říšeVánoční říšeJ. Hill (pseudonym)

Pojďme s Joem do říše plné smíchu a nekončícího štěstí... A stejně tak jako jeho otec, i Joe umí udělat ze všední záležitosti událost, na kterou budete ještě nějaký ten čas vzpomínat.
... Po přečtení Ohnivého muže jsem předpokládala, že to bude kniha podobného formátu a ačkoliv bude velmi napínavá, nebude to až takový horor. Jak je vidno, spletla jsem se. První den jsem přečetla sotva dvacet stran, ale i tak si příběh našel cestu do mých snů a zdálo se mi, jak jedu po mostě a nemohu se již vrátit. V cestě mi kdosi stojí a moje kolo odhazuje pryč... Jsem v pasti... Po probuzení jsem jen váhavě sáhla po knize a nechala se vtáhnout na stezku strachu a úzkosti. Říkala jsem si, jak může Joe spát...a žít. Hlavní hrdinové v jeho světě musejí být aspoň z částí jeho součástí a přiznám se, že o takové spolubydlící bych nestála...
Musím uznat, že se tento román Hillovi velmi povedl. Postavy, prostředí, atmosféra a celkově ten nápad.
Jediné, co trošinku skřipalo byl závěr. Nemohu se zbavit dojmu, že Hill vlastně své romány ukončí ještě dřív, než kniha opravdu skončí. Cosi se ve čtenáři již uzavře a buď ho přepadne smutek či radost, ale je již dávno konec, zatímco ještě čte...
Co mne potěšilo je počet stran :-) A jen tak pro jistotu jsem si přečetla poděkování. Člověk nikdy neví...
A doporučuji nepřeskakovat Poznámku k písmu. Bylo by to jako odejít hned po filmu od Marvela a nepočkat si na potitulkovou scénu ;-)

„Rozdíl mezi dětstvím a dospělostí,jak ho viděla Vicky,byl rozdílem mezi imaginací a rezignací. Vyměnili jste jedno za druhé a ztratili jste se.“

13.04.2019


PrachPrachHugh Howey

Pro jedny něco končí, pro druhé začíná...
Ohlédnu-li se za silem, vidím jen prach...
Autor nás na začátku putování strčil do nehostinného místa a dal nám spolu s hrdiny možnost volby, zda se smířit s vývojem sila nebo jít dál a zjistit pravdu. Zatímco první příběhy sila se mi nečetly snadno, kdesi v prachu jako bych se shledala se starými přáteli. Celá mozaika se nakonec krásně poskládala před mýma očima a nezbylo než se prokopat až k samotnému závěru a doufat, že dal autor hrdinům nějakou naději na přežití.
... Při čtení jsem tu a tam odtrhla oči od textu a vykoukla ven a snažila si představit, jaké by to bylo. Kdy přírodu.. ale i všechno ostatní znáte jen z knih a časem se z ni stane jen rouhání a důvod ke sporům... Fanouškům sci-fi rada doporučuji, ale i všem ostatním, protože občas se děsím toho, že měl autor v něčem přeci jen pravdu a i když motiv bude jiný, sila by mohla být stejná...

16.06.2020


StmíváníStmíváníStephenie Meyer

Stmívání je román pro dospívající dívky s fantastickými prvky v podobě upírů a vlkodlaků. Konec šmitec. Je to kniha, kterou když jako dospívající čtete, tak se můžete zasnít. Je tam vše, co se kolikrát v reálu špatně hledá. Mohou se zasnít i maminky s dětmi, které si prostě jen chtějí odpočinout...
Ta kniha není špatná. A není to kniha, kdo vás odpuzuje. Jsou to fanynky. Když jsem tu knihu četla, nikdo o ní netušil a doporučila nám ji spolužačka na hodině češtiny. Byl to krásný čas. Pak se ale knihy zfilmovaly a tu vyskákaly, jak houby po dešti, bláznivé fanynky. A když se něco přehání, tak samozřejmě přijde i přehnaná reakce - tedy ti, co to všechno nesnáší a odsuzují. Myslím si, že je to škoda. Protože když si odmyslíte (s prominutím) hloupé káči vzdychající nad Edwardem, tak máte krásný romantický dívčí román, který se příjemně čte a nemůžete se od něj odtrhnout.

Hodnocení odpovídá tomu, jak bych to hodnotila v 15 :-)

P.S. Ono vemte si, vždy když se z něčeho udělá velká senzace, tak se vyrojí lidé, kteří tomu nutně musí přijít na kloub a přečíst si i něco, co by normálně nečetli, jen aby tomu dali opad...Upřímně si myslím, že je to ztráta času, ale to už je jejich věc. Ale docela mě to mrzí. Když o té knize nikdo netušil, bylo to lepší. :-)

16.12.2017


Měsíční zahradyMěsíční zahradyS. Erikson (pseudonym)

Když otevírám malazkou knihu padlých, připadám si jako poutník po galaxii, když tu náhle narazím na obydlenou planetu a přistanu na ní. Jakmile vkročím na tuto neprobádanou půdu, tak zjišťuji, že tu na mě čeká rozsáhlý svět plný tvorů všemožných ras a druhů. Obyvatelé mají vlastní historii, současnost i budoucnost. Každý z nich má své životy a úkoly, své strašáky ve skříni. A kromě králů uctívají i bohy, ovládají magii a hovoří cizími jazyky... A jako štastlivec, který objevil tento svět ukrytý na papírových stránkách, mohu putovat s hlavními hrdiny, prožívat život spolu s nimi, bojovat s nimi, nesnášet jejich nepřátele a milovat jejich přátele.
Není to svět jednoho hrdiny a zorientování na této planetě mi dalo chvíli zabrat. Více jsem si vše užila při několikátém přečtení, kdy jsem už netápala, ale jen se příjemně nesla příběhem. Malaz se mi zkrátka zažral pod kůži a když očima čtu první řádky, cejtím jiskření v páteři, a mými žilami koluje malazský svět.

16.12.2017


Zbouchnul jsem Satanovu dceruZbouchnul jsem Satanovu dceruCarlton Mellick III

Kouknu na obálku a říkám si, že to bude jen samé porno a světe div se, nebylo. Hned jak jsem začala číst, tak už jsem se po pár stránkách začala pochechtávat a musím říct, že mi to vydrželo po celé čtení. Příjemně a jednoduše napsaná jednohubka, kterou máte za chvilku přečtenou a můžete u ní dokonale vypnout přetíženou hlavu. Nepopírám, že je to brak a kravina, ale celkem povedená. Nudit se určitě nebudete. Některé pasáže z pekla nebo se střevy a potoky krve mi sice úplně neseděly, ale nějak jsem je přeskákala a byla jsem napnutá, jak to nakonec dopadne.
Kdo ví, třeba se pustím i do dalších knih.

Nemohla jsem dát více hvězdiček, ty si schovávám pro jiné knihy, ale bavila jsem se.

26.07.2020


Chlad ChiméryChlad ChiméryJan Hlávka

Naprostá bomba! Algor patří mezi mé nejoblíbenější série a musím říct, že se autorům povedlo vytvořit něco úžasného. Myslela jsem, že se některé věci už malinko vyřeší, ale naopak vyvstalo mnoho otázek, na které nutně potřebuji znát odpověď, ale kde hledat, když další díl ještě není...
Vůbec bych se nezlobila, kdyby bylo dílů více nebo kdyby byly alespoň o nějakých 600 stran delší...
Opravdu naprostá pecka. Upřímně teď nemám ani chuť číst něco jiného... Jedině tak celou sérii od začátku.

Zajímavé jak tato ledová krajina, rozehřála moje srdce...

Napadla mne znepokojivé myšlenka.. Co budu číst, na co se budu těšit, až Algor nebude? Doufám, že autoři budou nadále spolupracovat a přijdou s něčím stejně úžasným nebo dopíšou něco ještě k tomuto universu.

Souhlasím s Ládjou, že tomuto sci-fi nesahají leckteré zahraniční knihy ani po kotníky.

15.10.2020


Luciferův efekt – Jak se z dobrých lidí stávají lidé zlíLuciferův efekt – Jak se z dobrých lidí stávají lidé zlíPhilip Zimbardo

Kniha, kterou bych určitě doporučila všem přečíst. Ono se totiž nejedná pouze o vězeňský experiment a Abú Ghrajb, ačkoliv zde zabírájí podstatnou část. Zimbardo naráží na něco širšího, s čím se můžeme setkat i my v běžném životě. Týká se to systému jako takového, autorit, moci, dominance a hraní rolí ve společnosti. Jsou zde obšírně popsány různé experimenty, které ukazují, jak snadno jsme schopni dopustit se něčeho špatného jen díky tomu, že převezme odpovědnost někdo jiný a tak máme "vše dovoleno" či plníme rozkaz autority a tak to prostě uděláme, i když si myslíme, že je to špatné.
Zajímavé i je, že čím více jsme přesvědčeni, že bychom určitě nepodlehli, tím menší si ve skutečnosti dáváme pozor a pak jsme k činu více náchylnější. V experimentech, které Zimbardo předkládal, sice tu a tam byli výjimky, ale jednalo se o mizivé procento...
Což vás dovede k poslední skutečnosti, na kterou Zimbardo naráží a tou je "mlčící většina". A s tím se můžete bohužel setkat opravdu kdekoliv...
...Je to vskutku velmi vyčerpávájící studie o lidském chování. Zimbardo také některé pasáže doslovně opakoval i v jiných částech knihy. Opakování je matka moudrosti, ale bylo to úmorné.
Opravdu doporučuji všem. Nejedná se pouze o experiment z vězení..což, podotýkám pro ty z vás, kdo si třeba říkají, že je problematika vězení nezajímá...

20.12.2017


UbikUbikPhilip K. Dick

Po Ubiku zůstavá na jazyku zvláštní pachuť. Obvykle se z románů svého oblíbeného autora dovedu vymotat celá, ale tady jsem se ztratila. Propadám se hloubš do nory za bílým králíčkem, ale bez možnosti návratu. A tak se potácím příběhem jen jako nastrčená osoba, která tam vlastně ani nezapadne a není pro ni místa. Opravdu podivný román a přesto jsem si ho i tak užila, byť mi tam chyběla taková ta radost z toho, že zase stojím pevně nohama na zemi. Tady mám pocit, že jsem stále chycena v příběhu...

PKD pro mne byl, je a bude vždy géniem. Když čtete cokoliv od něj, tak vám na malou chvíli převrátí život vzhůru nohama, pak vás postaví na zem, ale něco z něj ve vás utkví. Jeho knihy nesou něco hlubokého, co je po letech stále aktuální, či se to právě naplnilo. Ale pokud nechcte, tak nemusíte. Prostě jen další krásný den v ráji.

21.06.2019


Svatokrádežná svatbaSvatokrádežná svatbaAlejandro Jodorowsky

Tvorba Jodorowského mi není cizí a přesto mi autor vyrazil dech. Přiznám se, že jsem zrovna od Královské krve mnoho neočekávala a o to víc jsem překvapena. Nádherný silný příběh plný emocí a skvostná kresba...
Knihu jsem si donesla domů po pracovním dni a ještě mne čekaly nějaké povinnosti a chtěla jsem se najíst, ale jak jsem ji otevřela, tak šlo všechno stranou. Hlad v žaludku vystřídal hlad duševní a hltala jsem stránku za stránkou. Zkrátka pastva pro duši. Možná jsem byla i chvíli v tranzu a jen četla a četla, dokud nebyl konec.
Strašně se těším na další díly a doufám, že budou stejně dokonalé.

26.07.2019


TurnusTurnusHugh Howey

Pokračování sila nezklamalo. Naopak mi přijde o něco lepší a čtivější. Začátek se tak nevleče jako v prvním díle a ani tu nejsou místa, kde bych se vyloženě nudila. Kapitoly jsou krátké a tak má kniha rychlý spád a úžasnou atmosféru. Hodně ponurou, klaustrofobní. Při čtení jsem měla kolikrát stažený žaludek a čekala jsem, co bude dál. Bude to i tím, že jsem si jako malá představovala budoucnost lidstva tak, že objevujeme vesmír a osidlujeme další planety, ale poslední dobou mám pocit, že se spíš schyluje k variantě, kterou zde autor předkládá a o to je to celé děsivější.
Co se týká hlavních hrdinů, tak jsem si zde k nim cestu našla daleko snadněji. Hlavně k Donaldovi.
Také se mi líbí, jak to autor nakonec zvládl všechno krásně propojit s prvním dílem. Některé věci mi tu uplně nevysvětlil, jak bych si představovala, ale jinak jsem velmi spokojená. Také jsem přemýšlela nad tím, proč se tohle všechno stalo a důvod, který autor předestřel, není vůbec špatný. Opět trošku děsivý. Přípomnělo mi to knihu Kořist od Crichtona, ale ten myšlenku rozvinul úplně jiným směrem.

.... Něco na závěr? Snad jen, že se mi u knihy honilo hlavou hodně myšlenek a představ. Představ, že by se něco takového mohlo stát. Nemoci vlastně už vyjít ven a zůstat pohřben zaživa. A co s těmi, kteří si vlastně tohle všechno pamatují a chtějí to zpět... Není nakonec lepší je uložit k ledu? Potlačování vzpomínek prášky nemůže nikdy zabrat úplně... Tak, co tedy zbývá... A další věc, zda je skutečně vybrán ten nejlepší možný vzorek lidí. Co když se zvolí úplně špatně a kdo má tu moc a právo tohle vlastně rozhodnout... Važme si toho, co máme. Může se jednoho dne stát, že to již nebude.

28.03.2020


Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku KostkaAristokratka a vlna zločinnosti na zámku KostkaEvžen Boček

Už to není ono. Ani ten komentář mi nejde pořádně napsat. Přiznám se, že i ta úvodní průpovídka mi leze krkem a prvních pár stran jsem si říkala, že jsem asi s knihou skončila. Ale protože jsem se chtěla zasmát a oddechnout si, dala jsem ji šanci... Je jasné, že se muselo změnit prostředí a obměnit postavy, protože víc se ze zámku Kostka už (asi?) vyždímat nedalo. Nicméně nové postavy mi k srdci nepřirostly a postrádala jsem trojici Josef, Spock a paní Tichá - všichni společně v akci. Dá se říct, že jsem se za celou dobu zasmála jen ke konci, kdy jsem se svých hrdinů konečně dočkala.
V nejlepším se mělo přestat... Na druhou stranu... pokud by vyšel další díl, tak bych to i tak zkusila, doufaje, že tam najdu své oblíbené hrdiny. Když už by ani oni nebyly... tak bych to vzdala, protože krásných knih ke čtení mám dost :)

28.12.2018


Marsovský skluz v časeMarsovský skluz v časePhilip K. Dick

Marsovský skluz se ke mně dostal právě včas. Ani dříve, ani později. Je to zvláštní. Od příběhu jsem očekávala úplně něco jiného, než co jsem dostala, ale zklamaná nejsem. Spíš naopak. Dick mi zase skrze propast času něco předal a stejně jako jeho hrdinové i na mě dolehl dusivý svět ukrývající se v hlavách druhých. Ztracena a brodící se v hnicu. Původně jsem myslela, že se budu brodit v drogách a alkoholu... Ale v něm už nás čtenáře nechal brouzdat předtím a PKD se málokdy opakuje.
Opět nevšední zážitek.

16.08.2020


Živí mrtví 32: Odpočívej v pokojiŽiví mrtví 32: Odpočívej v pokojiRobert Kirkman

Hrozně jsem se těšila a zároveň jsem otálela. Po přečtení již další díl nebude a tak jsem nespěchala s otevřením knihy a pouze ji přidala k ostatním... Nakonec mi to ale nedalo a tlak událostí v knize mě tak stejně donutil knihu zhltnout jako malinu. S první polovinou knihy jsem byla vcelku spokojená, druhou půlku jsem si představovala jinak, ale zklamaná nejsem. Je dobře, že to Kirkman ukončil v nejlepším a nerecykloval tak sám sebe. Zvlášť některé poslední díly přeci jen už nebyly taková pecka jako dřív a tak to stihl akorát. Nechtěla bych vidět tuto sérii upadat.

Nyni nezbývá než se po čase, až dojmy odezní, pustit do celé série znovu. A kdo vi? Třeba si pro nás autor připraví novou sérii.

11.10.2020


Padesát odstínů šediPadesát odstínů šediE. L. James (pseudonym)

Tak jsem si tak jedno krásné slunné odpoledne sedla na postel a přemýšlela, co si přečtu. A když byl tak krásný uvolněný den, zatoužila jsem po troše romantiky a vzrušení...
Tušila jsem, do čeho jdu. Věděla jsem, že to nebude žádné velké literární dílo, ale i tak jsem mu dala šanci. Prvních zhruba sto stran - dobrý. Hodně romantické, velmi podobné Stmívání a řekněme Popelce. Tak jsem četla až jsem narazila na první erotickou scénu a to byla (aspoň za mě) katastrofa. Nevadí mi, co se tam dělo, ale ty výrazy, které autorka užila (či překladatel). Tohle mi někdo říct v ložnici, tak je po vzrušení. A tak to bylo i když jsem jen četla. Nicméně jsem se nevzdala a zkusila jsem najít jinou erotickou scénu, ale bohužel to bylo ještě horší. Takže jsem knihu naštvaně odložila. Myslím si, že kdyby to bylo o 200 stran tenší (nebo i víc), že by to bylo lepší. Mnohem lepší (plus vynechání pár slov)... Jediné, co jsem z erotiky četla, byla Lady Fuckingham a za mě je tato kniha tedy daleko lepší, než toto. Ale chápu, že pro přepracované lidi, kteří si chtějí oddechnout a zasnít se, je to skvělá kniha a nic proti tomu nemám. Sama jsem se na ni také těšila :-) Ale opravdu mi to nesedlo.

19.12.2017


Kick-Ass: Nářez 3Kick-Ass: Nářez 3Mark Millar

Co mne na této sérii dostalo, je uvěřitelnost příběhu. Umím si živě představit kluka, který chce pomáhat světu, neví jak a pak ho napadne, že by mohl být někdo jako třeba Batman. Navlékne se do kostýmu a maska mu dá anonymitu, sílu, pocit moci a zadostiučinění. A umím si i představit, že se to celé takhle pos..pokazí. Proto se mi i líbil vývoj tohoto dílu, byť mohl být lehce předvídatelný, ale jsem si jistá, že by to takhle určitě bylo ;-)
Ať už jsem chtěla nebo ne, tenhle příběh si mne získal a nebyl jen něčím, co zařadím do poličky a zapomenu na něj.
Některá zakončení bych si možná představovala jinak, ale jsem ráda, že nebyla série násilím prodlužována a tudíž neztrácela tolik na kvalitě.
Kdo má rád komiksovou tvorbu...ale i ten kdo ji tolik nemusí - určitě si nenechte Nářeze ujít. Alespoň ten první díl ;-)

11.05.2019


Vraní dívkaVraní dívkaErik Axl Sund

Už je to nějaký ten pátek, co jsem Vraní dívku dočetla, ale v paměti stále zůstává. Tehdy mne to velmi oslovilo a nevnímala jsem to jako výstřelek a touhu šokovat, ale spíš jako touhu poukázat na problém formou, která se spíš dostane k lidem, než naučná kniha. Čekala jsem, že to bude daleko, daleko horší, ale nebylo. Ale ono upřímně, co může být horší, než když někdo ubližuje druhému, natož dítěti...
Ale je pravda, že reklama dělá své a když na knihu natisknete "pro slabé povahy ne" tak se najdou tací, co to už kvůli tomu chtějí číst, aby pak mohli všem sdělit, že to tak tvrdý neni a je to slabota. Ale proč ne, proti gustu...
Styl psaní nebyl nijak moc rozvitý, ale tady mi to i celkem vyhovovalo. Rychlé, strohé a když jsem myslela, že vím, co a jak, tak mne autoři zaskočili a konec zůstal otevřen.

... Vzpomínám si, že když jsem dočetla třetí díl, tak pár dnů poté, jsem v rádiu zaslechla o razii ve Švédsku proti dětské pornografii...
Za mne je ta kniha pokusem něco sdělit a ukázat, kam až to také může (ale nemusí) vést.
Vzhledem k tomu, že pak už autoři nebyli příliš úspěšní, by se dalo říct, že se jedná o takové ty rychlokvašky, ale jak říkám, nevadilo mi to v tomto případě. Pro mne tam to sdělení bylo jasné.

29.06.2019


AutoritaAutoritaJeffrey Scott VanderMeer

Pokračování Anihilace ubíhající trochu jiným směrem...
Při čtení jsem si lámala hlavu, proč kniha vůbec vznikla... Má hlubší smysl...? Měl autor už od začátku jasnou představu toho, že stvoří trilogii...? Ale závěr knihy pochybnosti zaplašil a přinesl odpovědi.
Autorita nás zavede do Jižní zóny přímo před Oblast X, kde je do funkce postaven nový ředitel, který má zjistit, co se vlastně v Oblasti X a Jižní zóně děje... Co se opravdu v Jižní zóně odehrává není na první pohled patrné, ale je to cítit z atmosféry okolo... Ze všech stran to na vás dýchá, i když není nikde nic vidět. Při čtení cítíte přítomnost něčeho zlého a cizího....ale když se ohlednéte, nikde ani stopy....
Anihilace byla lepší a neobsahovala pasáže, kde bych se nudila. Také byla kratší a měla tedy rychlejší spád. Zde děj plynul až do 3/4 knihy velice pomalu, ale díky tomu závěru si třetí díl určitě nenechám ujít.

16.12.2017


Konec prokrastinaceKonec prokrastinacePetr Ludwig

Zajímavá, příjemně podaná kniha. Její přečtení jsem samozřejmě odkládala asi měsíc, jak jinak :-D
Překvapilo mě, že se autorovi celkem povedlo najít důvody, proč oddalujeme určité povinnosti. Už toto pochopení je klíčem k dalšímu napravení situace.
Líbí se mi, že je kniha kapesního vydání, krátká a plná jednoduchých ilustrací. Stručně a jasně jde k jádru věci. Povedlo se knihu napsat tak, aby Vám něco dala, ale zároveň vás neodradila svoji složitostí a délkou textu.
Jen mi tam neseděla autorova zmínka o výzkumech. Na začátku knihy uvedl, že často věříme výsledkům výzkumů, které nikdo ve skutečnosti neprováděl – pak přichází nová kapitola a autor se zde opírá o výzkumy XY....

19.12.2017


Temný obrazTemný obrazPhilip K. Dick

Komentář k tomuto dílu píšu už snad po čtvrté a nikdy to není ono. Toto zvláštní dílko jsem se pokusila zdolat už před lety, ale vzdala jsem to. Nakonec jsem si k němu našla cestu přes stejnojmenný fílm. Díky zfilmovaní jsem měla o knize lepší představu a věděla jsem před čím stojím.
Autor si zde krásně pohrál s realitou a alespoň vidíme, jak je křehká. Ale to náš hrdina netuší a věří, že je pánem svého osudu. A tak se postupně stává něčím, o čem je přesvědčován z vnějšku...
Ale bylo to tak vůbec? V případě PKD není nic jisté...

26.06.2018


Město a hvězdyMěsto a hvězdyArthur Charles Clarke

Clarke vnáší do příběhů přesně to, co mám na sci-fi tolik ráda. Bez krve a násílí si čtenáře přítáhne a rozprostře před ním svět plný divů.
Spolu s hlavním hrdinou bloudíte ulicemi miliony let starého města, ale tak jako hlavního hrdinu, tak i vás zde něco znepokojuje a zanedlouho zatoužíte po něčem víc... Po odhalování tajemství vesmíru, tajemství života a vůbec smyslu toho všeho... Po hledání jakési esence, pro kterou se jen stěží hledají slova.
Město a hvězdy jsem si opravdu užila a po dlouhé době jsem zase ze sci-fi románu pocítila příjemné duševní uspokojení. Škoda jen, že se u některých závěrečných pasáží autor nezdržel déle, ale nevadí.

29.12.2017


1