romualda komentáře u knih

Standardní Foglarovka, začíná velmi smutně, Pavlovi zemřel přímo v ringu otec, slavný boxer. Pavel se pak s maminkou odstěhuje do malého města, kde zpočátku má problémy zapadnout do třídy, ale pak se to povede, hlavně po spřátelení se spolužákem Ludvou. Chodí spolu za město do skalnatého kraje, do Jezerní kotliny, kde si také postaví chatu. Ludva má velkou zálibu v indiánských věcech, píše knihu o indiánech a někdy se i sám chová jako indián, to někomu může přijít až jako fanatismus. Také přátelství těchto dvou hochů je popisováno až nestandardně, a vyvolalo známé spekulace o tom, zda spisovatel nebyl pedofil nebo homosexuál ("Pavel na Ludvu stále myslí, vadí mu, že se Ludva spřátelil s někým jiným"). Také v knize vidím i prvky hororu, když kluky pronásleduje zvláště za bouřek podivná bytost, pomatený Ludvův soused. Ke konci knihy se přátelství hochů rozdělí, Ludva ve velkém propadne staršímu Filipovi a na Pavla a Jezerní kotlinu úplně zapomene. Začne také kouřit a na následky pošramocení plic málem zemřel. To by byla otázka pro lékaře, zda je možné takto na kouření umřít. Nicméně se uzdraví a k přátelství s Pavlem se vrátí.

Snad má nejoblíbenější Foglarovka. Mirek Trojan se chce zalíbit své partě, hlavně vůdci Ondrovi, tak slíbí, že opatří stan. Způsob, jak to chce udělat, je velmi ošklivý - vstoupí do skautského oddílu, nějakou dobu tam pobude a stan ukradne, věří, že to nějak půjde. Vstoupil do oddílu č.90 a záhy po vstupu se věci začnou vyvíjet jinak, než čekal - v oddílu ho přijmou tak příjemně a kamarádsky, že si uvědomí, že tak hroznou věc jim nemůže provést a k tomu se mu velmi zalíbí oddílová činnost, zjistí, že je to mnohem lepší než bezcílné toulky s partou. V oddíle zůstal a na partu nadobro zapomněl. To se ale vůbec nelíbí vůdci Ondrovi, tak Mirkovi vyhrožuje a vydírá, donutí ho napsat vyděračský úpis. Mirek se nakonec ke všemu přizná vedoucímu oddílu a ten Ondru zneškodní.

Poslední kniha od Foglara a už se mi líbila poněkud méně než ostatní, přišla mi taková prvoplánová, že je v ní až moc postav, děje a zápletek, ale je to jen můj názor, kniha stojí za přečtení a po letech se k ní vracím. Hlavní postavou je Denny, který se ve velkém věnuje krasobruslení, ale těsně před mistrovstvím utrpí úraz a s tímto sportem úplně skončí. Náhodně se seznámí s kluky z klubu Saturn a přidá se k nim a začne mu nový život - chodí spolu do opuštěných lomů a jeskyní za městem, kde zažijí mnoho dobrodružství. Jejich výpravy jim narušují dva výrostci spolu s menším zrádným hochem, kteří je neustále stopují. Jakoby upomínka na Bratrstvo kočičí pracky. Klub také zjistí, že onoho kraje chodili i dva jiní hoši, zpočátku nemají jasno v tom, zda jeden z nich není už mrtvý, ale nakonec oba dva vypátrají. Za zmínku stojí i to, že Denny rád píše, v klubu dělá kronikáře a o klubu píše pravidelně i do novin.

Jedna z mých nejoblíbenějších knih, ke které se rád po čase vracím. Mnoho knih, které jsem četl jako dítě, mne už v dospělosti neosloví, ale tahle ano. Kniha vypráví o partě čtyř vesnických dětí ve věku asi 14 let. Tato parta jde za trest v době prázdnin vyklízet starý zámek, na tom zámku se jim velmi zalíbí, zažijí mnoho dobrodružství a zápletek, protože do zámku se neustále snaží dostat cizí lidé, pod různými záminkami. Samozřejmě musí i pracovat, ale celkově hodnotí pobyt na zámku velmi pozitivně. Není divu, že jim ostatní děti ve vesnici tento pobyt závidí, to i dva bývalí členové party, kteří se chtějí do party vrátit a když jsou odmítáni, tak dělají partě peklo.
Zapamatoval jsem si, jak je neustále zdůrazňována ohavnost psa, který patří Tondovi, jednomu z členů party a také mne zaujalo, jak parta, když už na zámku udělali všechno, co měli, tak sbírají a suší houby na prodej...ale tak možná měl jejich vedoucí Standa všechny osvědčení a zkoušky na tyto věci. :-)

První z trilogie knih o dvou malých holkách a jejich tátovi. Sestry Jana a Eva přes povahovou rozdílnost drží při sobě a touží po tátovi, protože jejich vlastní táta umřel. Zkouší ho hledat samy, hledají v blízkém okolí, sledují, jak se potenciální tátové chovají, jací jsou povahově a nakonec tátu najdou v panu Koukolíkovi, o kterém přitom původně nepřemýšlely, připadal jim už starý a nešikovný a spíše ho brali jako poradce při hledání táty.
Knihy jsem četl v dětství a v dospělosti jsem zatoužil si je přečíst znovu, nebylo lehké ale knihy vypátrat, protože jsem si nepamatoval jméno spisovatelky, ale díky internetu jsem je pak objevil.

Souhlasím, že se Zeman pokusil něco vyždímat z úspěchu své první knihy, ale nepovedlo se to, na konci roku 2006 se kniha prodávala za pětinovou cenu. O čem kniha je, tak to je popsáno v úvodníku. Nutno počítat s autorovým egem, opětovným navážením do těch, kteří se s ním dostali do sporu (Buzková, Gross, Špidla, Kraus, Zaorálek). Sám se ale vůbec neřídí svými radami, např. napsal, že novou stranu zakládat nedoporučuje a pak založil SPOZ, mnoho věcí také zamlčuje, píše, že ČSSD měla po volbách 2002 vládnout menšinově, nějak se dohodnout s ODS nebo s KSČM a už nemluví o tom, že Vladimír Špidla před volbami jasně říkal, že chce vládnout koaličně a s ODS obchodovat nechce. A toho by se našlo více. Nicméně, pokud vás zajímá politika, její zákulisí, tak si to přečtěte.

I když jsem muž, tak jsem tu knihu četl, protože rád čtu a mám starší sestru, tak kniha zkrátka byla od ní vypůjčena. Hlavní postava je Marcela a podstatou děje je to, že musí jít dočasně bývat ke svým příbuzným na vesnici. Marcela je jedináček, ale nemíní se v novém bydlení nějak přizpůsobovat nebo omezovat, i když příbuzní mají tři děti. Chová se dost nafrněně, odmítá se jakkoli sblížit se sestřenicí Míšou a její partou, k tomu se přidá rozchod s přítelem, po něm sáhne po uklidňujících lécích a následně má i ve škole problémy. Posléze ale pozná, že život na vesnici není tak hrozný, sblíží se s partou lidí a také příjde na to, že teta není tak špatná, byť je dost zásadová a že je v mnoha věcech lepší, než její maminka.