Queenie komentáře u knih

Jako oddechovka dobrý, ale jinak... Kitty byla neskutečný spratek, já bych ji být Larou prostě zabila. Tak arogantní postavu jsem dlouho neviděla, ještě ke všemu když to bylo maskované do cukrkandlově sladké sesterské lásky a autorka s největší pravděpodobností chtěla, aby si toho malého satana čtenáři oblíbili.
Další aspekt, kromě toho, že je hlavní hrdinka ukázkovým příkladem Mary Sue, je to její debilní jméno. Znala jsem několik lidí, co měli dvě jména, ale ani jednomu se dvěma jmény prostě neříkalo. Jenom Lara Jean prostě musela být v každé situaci Lara Jean a nikdo jí jinak neřekl.
O překladu radši ani nemluvím. Našla jsem tam dost chyb, nejen v čárkách, ale třeba i ve slově, jako je "výjimka", což je podle mě dost tristní. Taky pár odstavců, které měly být od předchozích oddělené, navazovalo, což působilo zmatečně (ale měla jsem elektronickou kopii, tak to bylo možná i tím, nevím, jak je to v tištěné formě).
No, na zabití času o zkouškovém se to dalo, prostě jsem vypnula mozek a poslouchala slaďoučké plky o tom, jak je naše Lara Jean úžasná sestra, ale nikam nechodí, ale jinak je prostě úžasná ve všem, vše jí jde, pro všechny je vlastně ohromně zajímavá a všichni ji zbožňují, přestože se sama popisuje jako nudná a nezajímavá. Klasika. Kdyby se jmenovala Mary Sue, ani by mi nevadilo, že jí ostatní říkají dvěma jmény.
Ale dobře, jsem zlá, ale je to jenom moje vina. Nemám ve dvaceti číst romány pro dvanáctileté holky, no.

8 09.06.2017

Nemám ráda nedočtené knihy, ale u téhle dočíst zkrátka nešlo. I těch prvních sto stran bylo utrpení, zbytek jsem jen přeskákala. Kniha nabízí popis neuvěřitelně toxického vztahu a zamilované naivní blbky, která neustále leze za někým, kdo je emočně nevyspělý, očividně mu na ní vůbec nezáleží a jen si s ní hraje. Tohle je spíš příklad odstrašujícího vztahu, jak by to vůbec nemělo vypadat. Časy, kdy čtenářky slintaly nad tajemnými "bad boyi" a špatnými hochy jsou snad minulostí a nejvíc sexy, co může být, je chlap (člověk), který má svůj život srovnaný a je upřímný k sobě i ostatním. Nebo se alespoň snaží změnit, poučit ze svých chyb a být lepší.
Chování obou hlavních postav je nedospělé a hloupé, oba jsou navíc vykreslení neuvěřitelně ploše, přestože se jedná o reálné lidi - na prvních sto stránkách víme o Adrianet jen to, že pořád chodí do hospody a do divadla a čeká, až se nad její zoufalostí Matyáš smiluje, žádné zázemí, žádná minulost, silnější background, který by čtenáře přiměl vidět ji reálně a oblíbit si ji. Vedlejší postavy jsou popsané tak ploše a schematicky, že kdyby mi tohle někdo vyprávěl v hospodě, budu mít dojem, že si je dotyčný prostě vymyslel. Nehledě na to, jak jednoduše autorka prezentuje svůj úspěch.

Jak říkám, nestává se mi často, že bych nedočetla, ale tohle jsem vážně nezvládla. Připadala jsem si, že čtu nějaké ufňukané spisky nezralé holky (o tom svědčí částečně i jazyk a stylistika, která jednoduchostí vět i rádoby vtipnými výkřiky připomíná slohy ze střední), která by se měla raději obrátit o psychologickou pomoc.

Tip jsem našla na facebookové skupině, kde někdo hledal knihu, která nereprodukuje genderové stereotypy, ale dotyčný byl opravdu hodně mimo, protože ty tady najdeme také. Celkově je to vykreslování holky, která šíleně touží po nevyzrálém klukovi, dost k zamyšlení, ale jen v tom nejhorším slova smyslu. Celkově hodnotím jako velkou ztrátu času.

(SPOILER) Velký špatný. K distopii to má daleko, spíš je to taková vyabstrahovaná zgrotesknělá vize toho, že se všechno žene do záhuby. Co mi ale vadilo nejvíc, je jako moc je celá kniha šovinistická - ne zcela na první pohled, ale inherentně. Zato všudypřítomně.
Autor popisuje chlapy v typických stereotypních narativech lovců, bojovníků, vojáků, čímž přispívá svou testosteronem špící vizí k poplácávání své vize maskulinity po zádech. Ženy, jak málo jich tam jen je, jsou zejména sexuální pracovnice, se kterými se zachází jako s pytlem odpadků (vize podniku, kde nevydrží ani týden, protože je někdo zabije? WTF). A výjimkou není ani Tereza, ačkoli by to měla být jedna z hlavních postav. Je to taková ryze mužská vize "drsnější" ženy, která je pro všechny mužské představitele tedy hodnotnější, ale asi jako jediná žena široko daleko. I přes pár těchhle distinktivních rysů je však i ona popisovaná jako jakýsi přívěsek navšený na muže - ať už na svého manžela, Valtera nebo Nikolu. Ti jsou mimochodem všichni dost podobní, chlapáci s kvérem u pasu a tepláky lepkavými od spermatu, protože libido, to je to, co tímhle světem hýbe.
Za mě opravdu ne. Spíš než dystopie je to zahnívající patriarchální fňuk.

Tady je vidět problém, když ženskou postavu píše muž. Dělá z ní sexuální objekt, protože jinak by pro něj nebyla zajímavá. V celém příběhu by se měla podle anotace táhnout samota po rozpadu manželství, ale hlavní motiv je spíš to, kdo všechno Marii chce. Protože jakoukoli mužskou postavu potká, ta po ní vyjede. Románek s mladým Filipem měl potenciál pro hlubší rozpracování, čtenářstvo by to mohlo čekat i podle první kapitoly. Ale nic takového se nestane, veškerý potenciál zůstává nevyužitý. Hlavní Mariin rys je to, že je chtěná muži, které ona však odmítá. Linka s rodiči by také jistě stála za to, ale opět je poměrně nedotažená, spíše povrchní. Obecně mi přijde, že autor v knize klouže po povrchu jakési své představy ženství, a odmítá se jí vzdát, ač by to příběhu jen prospělo.

6 19.05.2022

Nuda od začátku až do konce. Pomatená, naivní a naprosto pasivní Ada pro mě nebyla hrdinkou hodnou pro román. Neudělala za celou knihu nic, nezmohla se na nejmenší odpor, její sny a touhy se odehrávaly jen v jejích představách. Chápu, že když člověka někde vězní a jsou k němu krutí a vyhrožují mu, nevzepře se hned, ale vydržet pět let bez nejmenší snahy něco udělat?
Myslela jsem, že dítě bude pro Adu dostatečná motivace, ale nebylo. To byla jedna z věcí, proč se kniha tak špatně četla - Ada byla naprosto plochá, nevýrazná. Chyběla jí alespoň špetka propracovanější psychologie, motivace, akce, čehokoli, co by z ní udělalo lidskou bytost. Stejně tak ostatní postavy; byla to jen plochá slova, dobří nebo špatní, nic mezi tím. Bez minulosti, bez budoucnosti, bez špetky skutečného lidství, které dělá z postav něco víc než jen písmenka na papíře. A to, že si chce Ada založit salon, ani zdaleka k uvěřitelnosti nestačí. A ani její neskonalá hloupost.
Závěrečné shrnutí před soudem v závěru knihy mě už vyloženě otravovalo. Nechápu, že jsem se prokousala až do konce, byla to jedna velká nuda. Na to, že je autorka historička - nebo by spíš měla být - jsem čekala něco víc. Lépe propracované prostřední, reálie, ne jen sem tam nadhozený nějaký detail jako třeba jméno budovy nebo látky, pod kterým si toho běžný čtenář beztak moc nepředstaví.
Za mě ztracený čas, bez emocí, bez uvěřitelnosti.

Jedna z těch knih, které se dají přečíst za odpoledne. Hlubší myšlenka v kombinaci s jednoduchým stylem způsobuje hladkou plynulost děje. Velké plus za ne až tak romantickou zápletku mezi Clayem a Hannah. Bylo to takové svěží a vyvolalo to ve mně pocit, že bych chtěla, aby mezi nimi bylo něco víc, aby pro ni Cal byl tím, kým chtěla, aby byl, a kým i on tak zoufale toužil být. Takový vztah mezi hlavními postavami je poměrně neotřelý a nutí čtenáře k emocím, i kdyby se mělo jednat jenom o to chtění.
Možná zkusím i seriál, uvidí se.

17.06.2017