prazakvesnican
komentáře u knih
Evropa, náš domov: Od vylodění v Normandii po válku na Ukrajině
Timothy Garton Ash
Dějiny, které nejsou ani tak o letopočtech, jako spíš o hodnotách, které Evropané považují za své, tradiční a neměnné. Timothy Garton Ash ukazuje Evropu, která byla krátce po druhé světové válce kolonizátorem i terčem kolonizace zároveň. Kontinent, který sám sebe vidí jako vzor demokracie, a přesto v jeho částech ještě v sedmdesátých letech vládla diktatura.
“Obě poloviny Evropy připomínaly během krátkého dvacátého století mezi roky 1914 a 1989 dvě lodi, které se v temné noci potkaly a pak se vydaly opačným směrem.
Jde také o autorovo osobní vzpomínání na události, které jako očitý svědek zažil (často ostatně přiznává, že při psaní knihy listuje ve svých dobových denících a srovnává své tehdejší postřehy). Nejsou to dějiny psané od stolu zpoza kanálu La Manche. Garton Ash navštívil dvě Německa a dva Berlíny rozdělené Zdí. V roce 1989 na náměstích sledoval, jak se tyto zdi v jednotlivých státech střední Evropy postupně bortí a Železná opona se zvedá.
"Zatímco symbolem roku 1789 je gilotina, symbolem roku 1989 je kulatý stůl."
Všichni žijeme v roce 2024, myšlenkově se přesto některé státy nacházejí v jiném letopočtu. Pro Velkou Británii nebo Francii skončila druhá světová válka na jaře 1945 - rok 0. Pro znovusjednocené Německo je takovým rokem 0 pád Berlínské zdi. A Ukrajina svůj nový rok 0 teprve vyhlíží.
I jako velký zastánce Evropské unie připouští, že její vývoj není bezchybný. Unie se potýká s řadou problémů, z nichž některé si sama způsobila svoji netečností nebo nadutostí v minulosti (od invaze Ruska do jižní Osetie v roce 2008, přes anexi Krymu v roce 2014 po otevřený válečný konflikt v únoru 2022). I přesto Timothy Garton Ash zůstává bytostným Evropanem z Velké Británie.
"Dějiny jsou souborem tragických událostí, kterým se mělo předejít."
Čokoládová krev
Radka Denemarková
"Román témat, ne dat a jmen," jak píše v závěru sama Radka Denemarková.
Není to chronologické převyprávění života Boženy Němcové, ani Georges Sandové nebo Johna D. Rockefellera. Nedozvíte se o tom, jak vznikala Babička, získáte ale představu o tom, jak mohl život Boženy Němcové vypadat, kdyby ji psát nemusela. Kdyby mohla žít, jak sama chtěla, ne jak si žádala vlastenecká scéna. Pohádky a báchorky pro naše lidi.
"Není to literatura, je to písemnictví. Není to písemnictví, je to provinční špinění papíru ve jménu nacionalismu."
Jde o nastavení zrcadla naší společnosti. Odráží se v něm to, v čem jsme za skoro dvě stě let změnili, a mnohem víc obrazů, na kterých zůstáváme stejní.
Wlastenčení, burešování, zbabělost začít si někoho vážit až po jeho smrti.
Zemřít na jaře
Ralf Rothmann
https://prazakzevsi.com/2017/07/07/ralf-rothmann-zemrit-na-jare/
Protiválečný román, jehož silnou stránkou není ani tak příběh, jako jednotlivé obrazy. Kontrasty mezi životem a smrtí, narozením a demolicí, svobodou a vojenským řádem.
„Něco přivést na svět, to je nejtěžší práce. Ničit a zabíjet umí každej idiot.“
