novaknihovnice komentáře u knih

Znovu přečteno. Poprvé v patnácti na gymplu, teď asi pošesté, po padesátce. Pořád mám pro ně pro všechny slabost. Pořád slyším v prvních kapitolách swing, vidím je tančit lindy hop. A pak s nimi trpím a raduju se. A taky s nimi stárnu a víc rozumím. Kniha mého srdce.

14 14.09.2023

(SPOILER) Jsem v knize na straně 90. Koupila jsem si ji ve stejném dni jako knihu Petry Soukupové Nikdo není sám. Tu jsem přečetla první. Tahle měla být odlehčením od těžkého tématu.
Když řeknu, že je však naprostým protikladem, bude to výstižnější. Za mě neuvěřitelně nevyzrálý až infantilní text.
Příběh ženy, která ve svém věku nenalezla jistotu v sobě samé, ale získává ji pouze prostřednictvím ostatních.
Je to jako číst deník pubertální dívky, která si nepotrpí na sloh a neví si rady sama se sebou a potřebuje ujištění ostatních. U mladé dívky je to pochopitelné, u ženy se zkušeností 3 manželství, ženy se třemi dětmi naopak těžko uchopitelné. Popis vlastního chování na pláži, kde se její dcera před pár minutami seznámila s čerstvým matčiným milencem a je nepříjemně překvapená, je projevem tak silné neempatie vůči vlastní dceři, že mě to až zaskočilo. Čtenáři, kteří doufají, že je kniha o Itálii, o životě v kraji slunce, vína a vynikajícího jídla, o kontextu s historií, o krajině, o italské nátuře, se nic z toho nedozví. Pokud jste ale fanoušci moderní červené knihovny, je to určeno vám.