Nhoriel komentáře u knih

V tomto případě je velice těžké hodnotit. Nevím, zda to brát očima současného čtenáře, nebo sentimentálním srdcem.

Příběh navazuje na události v Poselství jednorožců a po letech nám tak umožňuje navrátit se zpět do Lilandgarie. Hrdiny známe z našich mladých let, takže při četbě jako by se člověk ocitl o deset let vzad. Vše je psáno stejně jednoduchým jazykem jako celá předcházející série, hodně se buduje na vztahu Snížek-Veragin a Veragin-Aranis, největší tahoun je pak samostná Snížkova postava, věčně nespokojená a s potřebou mít poslední slovo a dostatek jídla.

Je to milé. V jistém ohledu lze říct, že jde o finální tečku za všemi příběhy z tohoto světa.

V dětském věku bych z toho byla nadšená, ale teď je to spíš takové čtivo na odlehčení. Dám tomu průměrné hodnocení... neurazí, ale ani neobohatí :)

08.12.2020

První, co člověka přitáhne, je nezvyklá obálka, naprosto odlišná od titulů, které dnes máme běžně dostupné v knihkupectvích. Přímo křičí do světa, ať po ní ruce sáhnout a už ji nepustí. Což milerády udělají...
A stejně jako je rozdíl v obálce, tak je i rozdíl v obsahu.

Klíčovým prvkem díla jsou překrásné fotografie hlavních postav, které se zde vyskytují v celostránkových (příp. dvojstránkových) formátech. Stylem by se daly zařadit na pomezí fantazie a historie... a přesto je v nich... něco víc, něco snového a kouzelného, co oba zmíněné žánry přesahuje. Samotné fotografie jsou pak doplněny o útržkovité příběhy, které se průběhu knihy postupně prolínají a odkrývají čtenáři mnohá tajemství země Altair. Nechybí ani dvě ilustrace, které představují (ne)tvory z bestiáře, plus mapa.

Co čtenáři možná bude trochu vadit je jednostranný tisk. Místo volné stránky by mi tam seděl spíše další příběh/fotografie. To je ovšem to nejmenší - je jasné, že tohle se muselo stát na úkor těch fotografií.

Ráda bych dala 90%, ale půlhvězdy nefungují... a 80% je příliš málo. Takže tomu dám plné hodnocení. Ano, formát je otravný, ano, čas od času se objevují chyby v psaní uvozovek, překlepy a další vady na kráse. Ale o tom kniha není. Hnací motor jsou fotky a samotný nápad propojit je příběhem. Pokud vím, nic podobného tady u nás dosud nevzniklo. Cením si tedy originálního nápadu a přeji autorce mnoho zdaru v dalších pokračováních.

1 08.12.2020

Moc pěkná knížka, která napomáhá k zamyšlení nad přístupem k životu a svému okolí. Rozsahově akorátní, jazykem nesložitá. V první chvíli se může jevit jako pohádka, časem si ale člověk sám najde nějaké záchytné body, které ho přesvědčí, že za pohádkovým zevnějškem se ve skutečnosti ukrývají hluboké myšlenky, které mohou být člověku v mnoha ohledech velice nápomocné.

Za mě spokojenost :)

13.08.2019

Řekla bych, že jde o takovou průměrnou četbu.

Narazíme na úžasné popisy prostředí - ocitneme se uprostřed ponurých smrkových lesů, prostoupených mlhami a sněhovými nánosy, kterými se navíc plíží démoni rozmanitých tvarů a podob. Za příšerky dávám velkou pochvalu - moc se líbily!! Do toho se nám tam objevují osamělé menhiry, kamenné kruhy a další mystické záležitosti, co dodají příběhu šťávu.

Jenomže pak tu jsou charakterem již klasické burdovské postavy, které ubírají dílku všechno dobrého svými mizernými rozhovory. Jednu chvíli mluví jako knihy, v druhou jako puberťáci. Je to celkem pěst na oko. Vztahy mezi postavami jsou navíc dost často nepochopitelné a neuvěřitelné.

Zároveň se v příběhu objevují časté nesmyslnosti jako urputný boj dvou osob, když má jedna z nich vykloubené rameno nebo třeba díru v břiše (ale přitom bojuje jako nikdy), nazývání člověka s trubkou trubadúrem, popř. (má nejoblíbenější) - chvat chera-té, který dokážu ucpat tepnu vedoucí do srdce (ach ta biologie...).

Konec byl samozřejmě utnut v tom "nejnapínavějším" okamžiku. Klasika. I když trošku zbytečná.

Už se ke mně dostaly i lepší věci.

1 13.08.2019