moore.allonsy komentáře u knih

Špičková knížka, která mě nutila vytáhnout a obnovit zápisník s vypsanými myšlenkami, které mne v nějaké knize zaujaly. A tady jich tedy nebylo málo. S autorovým myšlenkovým postojem se docela ztotožňuji. Jak je možné, že Fulghum toho tolik zažil a s každé dennodenní maličkosti dotáhne vytáhnout příběh a ponaučení do života na dvě až tři stránky? Je to tím, že ostatní si takových podobných věcí u sebe nevšimnou a jdou raději dál, jak jim rozum a logika káže?

6 04.06.2016

Kniha Pravidla moštárny byla mou prvotinou od Irvinga, takže ze začátku jsme ani moc nevěděla, co očekávat. Přestože snad ani u sté stránky ještě nebylo patrné, jakou souvislost má sirotčinec s moštárnou, knihu jsem neodložila a krásně si početla. Všechno se dozvídáme až v ten pravý čas. Přemýšlím, kdo z nás by se v konečné fázi zachoval nakonec stejně tak, jako Homer? Kdo by to vydržel, i přes to, že s potraty Homer souhlasil, ale nepřál si je sám provádět?

7 01.06.2016

Knihu jsem si chtěla přečíst do Čtenářské výzvy v kategorii Kniha přečtená za jeden den, protože je celkem tenká, tak jsem šla do toho. Přečetla jsem ji za několik málo hodin, ale i kdybych to četla znovu a znovu, nezaujalo mě to. Autorka se snaží pobavit, snaží se působit světsky a tak nějak lidsky, ale prostě takovým nějakým špatným způsobem. Nepovedlo se to. Myšlenka na sebeironii v knížce je sice pěkná věc, ale ne každý ji dokáže ztvárnit, čím chci říct, že autorka to skutečně neumí.

24.05.2016

Humorná kniha (jak nečekané), která snad vykouzlí úsměv na tváři každého. Líbí se mi, že zaměření vtipů je v knížce rozděleno do několika kategorií, lépe se to čte. Co tady budu psát, prostě jestli máte možnost do ní aspoň nakouknout a přečíst si alespoň jeden krátký vtip, neváhejte. :-))

Dovolím si z knihy malou ukázku:

Major policie zkouší inteligenci svých podřízených. Svolá si je, že jim dá hádanku.
„Kdo uhodne, kdo to je: je to syn mé matky a není to můj bratr.“
Policisti úporně přemýšlejí, přemýšlejí, až se nakonec dají poddat.
„No to jsem přece já!“ směje se major.
Po službě přijde jeden z nich domů a říká ženě: „Marie, dám ti hádanku. Poslouchej: je to syn mé matky a není to můj bratr.“
Žena se zamyslí a povídá: „To jsi přece ty!“
„Chacha, to jsem tě dostal. To je náš velitel!“

21.05.2016

Knihu jsem přečetla skoro jedním dechem a nebýt chvilkových narušení, kdy jsem ji opravdu musela odložit, bych ji snad přečetla na jeden zátah. Velice dobře zde autor rozepisuje prostředí, jak to vlastně v té době chodilo, ale i pocity a vnímání různých situací z hlediska závislých. Ano, musím uznat, že části života feťáka se pořád opakují, ale to mi při čtení vůbec nevadilo. Naopak. Autor je dokáže vždy popsat tak obrazně a tolika různými způsoby, že si to čtenář pomalu vůbec neuvědomí. Na nic si nehraje, popisuje bez zábran realitu života narkomanů, a toho si cením.

Trochu mi to přišlo, jako bych četla Nový zákon, jenom s tím rozdílem, že všechna moudra vlastně sděluje lidem jiná postava. Kdyby se tam místy objevily věty jako: „Amen, pravím vám, ...“, bude to už hodně podobné. Nicméně je to krásná kniha, která si vyžaduje pozornost a nemůžete ji jen tak odbýt, protože je třeba se nad jejím obsahem řádně zamyslet. Za mě palec nahoru. :-))

21.05.2016

Báječná kuchařka, ze které jsem už uvařila tolik jídel, že to ani na prstech nespočítám. Masožravá rodinka si zatím na všem pochutnala. :-)) Cením si toho, že všechny suroviny jsou normálně dostupné (vyjmo opravdu jen několika málo jídel, kde se to sice dá sehnat, ale v normálním marketu to člověk nenajde), ne jako v ostatních kuchařkách. Líbí se mi, že na začátku i na konci knihy autorka informuje o vegetariánské výživě a o všem, co s tím má co dočinění. Postupy u vaření jsou snadné a jak na to by si snad domyslel v případě nouze i úplný začátečník ve vaření. Dávám palec nahoru, tahle kuchařka je povedená. :-))

20.05.2016

Tahle kniha je mou citovou záležitostí. Je nádherná, fascinující a odzbrojující zároveň. Je v ní popsáno toho tolik podstatného a toho, co by mnohý v takové knize ani nečekal, že na několik desítek večerů máte co dělat. Uchvátila mě na první pohled, co teprve ten obsah. :-))

4 20.05.2016

Úžasná kniha, která se čte naprosto jedním dechem. Nutí člověka zamyslet se na sebou samým, nad fungováním společnosti okolo něj a na uvědomění si mnohým podstatných a zásadních věcí. Tahle kniha dokáže prohloubit myšlenky a přesto nepůsobí nijak nuceně, ba naopak.

1 20.05.2016

Nádhera! Tahle knížka nádherně popisuje fyziognomické znaky, které se nám ukrývají v obličeji, aniž bychom to sami tušili. Víte například, že odstávající uši nejsou vůbec na škodu, protože znamenají, že je ten člověk celkově nerad přizpůsobivý? Že krásné dolíčky ve tváři značí komediální talent, potěšení z radosti druhých a humorného člověka? Všechno je nádherně vysvětleno a v knize jsou dokonce přiloženy k mnohým znakům i obrázky, aby člověk mohl lépe pochopit, jak je to myšleno. Autorka sem tam také zmíní nějaký svůj zážitek ze života, který s daným tématem zrovna souvisí. Spousta lidí to neví, ale jejich vlastnosti se už odráží na první pohled v jejich tváři a mnohé vysvětluje, proč se například zrovna se svým kolegou nebo rodinným příslušníkem nepohodnete. Jestliže zrovna nemáte co dělat, tuhle knihu velmi doporučuji, osobně jsem jí nadšená.

20.05.2016

Tak tuhle knížku jsem četla pouze jako jakousi "nouzovku", protože jsem v posledních dnech neměla možnost se dostat k jiné knize. Na "nouzovku" dobrá, jinak upřímně za moc nestojí. Už od začátku se mi nelíbila mluva, kterou autorka v knize použila, myslím, že až tak nespisovná slova by se dala dobře zaměnit za spisovná a lépe by se to četlo. Myšlenka hlavního nápadu je teda pěkná a docela propracovaná, aby nemohly vzniknout nějaké odchylky či nedorozumění. Nicméně si myslím, že hrdinka mohla ve své minulosti zasáhnout mnohem razantněji, protože jsem sice nabyla dojmu, že je nespokojená, jak dopadla, ale přesto nic moc nezměnila (dobrá, kromě jednoho rozchodu, který zabral půlku stránky). Takže celkem taková nuďárna, ale jde to.

19.05.2016

Musím přiznat, že první díl jsem nečetla, ale sáhla jsem rovnou po druhém. Čekalo mě příjemné překvapení. Říkala jsem si, že to možná bude jenom další pokus o erotickou literaturu, ale tentokrát to autorce vyšlo. Rozhodně ví, o čem píše. Prvních pár stránek mi přišlo jako klišé - dva spolužáci se setkají na kolaudaci nového bytu, samozřejmě oba dva bez partnerů, jaká to náhoda. Nicméně náhody se stávají a vzápětí můj dojem byl ale o hodně vylepšen, kniha není nijak složitá na přemýšlení a jde rovnou k věci. Na nic si nehraje. Oceňuji nálož obscénních scén, kde svou roli hraje také zvrhlost, nechybí tady ale ani smysl pro cit, takže co víc si přát. A troufám si tvrdit, že kdyby se namísto 50 odstínů šedi natočilo do filmu tohle, mělo by to mnohem (!) větší úspěch, protože kniha 50 odstínů šedi (a další dva díly oné autorky) se může této knize po obsahové stránce sexu jen těžko rovnat.

3 12.05.2016