milamarus komentáře u knih

[…],, Autarkie není možná. Když přijde ta nejvhodnější doba, napadnu Francii a Anglii. Sám sebe musím prohlásit za nenahraditelného a neomylného. Jsem přesvědčen o síle svého intelektu a schopnostech rozhodovat. Budu riskovat; musím si vybrat mezi vítězstvím a zničením. Volím vítězství a doufám, že mezitím nepřijde žádná svině s mírovými návrhy, které bych musel brát v potaz.“[…]

2 22.05.2015

Nesmyslné nebo nereálné mi to vyprávění nepřišlo. Richard Kuklinský mluvil o tom dobrém i o tom špatném. Život k němu byl mnohem tvrdší, než by měl být, což ho nutilo k přemýšlení nad ním samým a nad ostatními. Přemýšlel, cítil vinu za to, co se mu děje, a protože se nemohl lidem, kteří mu ty nesnáze způsobovali vyhnout, rozhodl se je likvidovat. Vlastně to viděl podobně jako O. Hepnarová nebo C. Stauffenberg, neboť důvodem proč zabíjel byl čin toho daného člověka vůči němu samému nebo jiným.

Za úvahu stojí to, že zatímco někteří se zpovídají (a litují svých činů), aby se mohli napravit a začít život s rozhřešením ještě jednou a lépe, on zpytoval své svědomí až když byl ve vězení, po mnoha letech dvojího života, bez lítosti, a smířen s tím, že i on musí být potrestán, za to co dlouhá léta dělal a svými činy zavinil.

[…] ,,Přicházíme o včerejšky a v zítřky moc doufat nemůžeme – pro co tedy žijeme? Žijeme pro dnešní den. Pro přítomný okamžik. Poměrně brzo přijde zítřek, kdy zapomenu, že jsem tu před vámi stála a promlouvala k vám. To ale vůbec neznamená, že jsem dnes naplno neprožila každou vteřinu svého projevu. Já dnešek možná zapomenu, ale to vůbec neznamená, že by dnešek nebyl důležitý."[…]

6 22.05.2015

Bylo nutné učinit rozhodnutí, na jaké straně bude stát. Cítil určitou morální povinnost vůči své říši a jejímu obyvatelstvu; chtěl klid a mír, chtěl jiné Německo, a to i přes důsledky jejich operace - jako je hrozba fyzické likvidace, odloučení od rodiny či opovržení společností, která je bude mít za zločince. Rozhodl se být zrádcem a postavil se spolu s dalšími důstojníky proti vůdci. Poslední slova tohoto muže zněla: ,,Ať žije svaté Německo!“

Má můj obdiv!

8 22.05.2015

Její nazírání na svět bylo nevybíravě kritické, odsuzující, pohrdavé a vyvrcholilo 10. července 1973, kdy se vřítila na chodník plný lidí. O záchranu životů postižených svedli zápas lékaři, o záchranu života Olgy ustanovený obhájce. Buď jí ke cti, že se svůj čin nesnažila následně zakamuflovat třeba jako dopravní nehodu a odhodlaně prohlásila:
,,Neusnula jsem a brzdy jsou v pořádku. Já jsem na ten chodník vjela úmyslně a je to má pomsta společnosti za to, jak se ke mně po celý můj život chovala.“

13 22.05.2015